Doc. Ing. Arnošt Katolický, CSc

AKADEMIE MANAGEMENTU AKA-KONZULT

HOME

KONTAKT

 

SOUDNÍ ZNALEC

A K A   M O N I T O R


ČASOPISY
 

 

RECENZE

 

MAPA

 
aaa

K N I H Y - R E C E N Z E   2001 - 2007

 

FINANČNÍ ANALÝZA PODNIKU

Jaroslav Sedláček
 


 


Finanční analýza podniku ( FAP ) je jak z hlediska autora, tak z hlediska vydavatele, stále velmi přitažlivé téma. Zdálo by se, že bylo již vše napsáno, vše odzkoušeno a že nebude snadné najít k tématu další, nový a při tom pro praxi přínosný přístup. Jaroslav Sedláček, autor knihy „Finanční analýza podniku“, vydané CPresem, nás obsahem a pojetím své knihy přesvědčil o opaku. Odvahu mu bezpochyby dodalo poznaní, že:
-  podnik jako dynamický objekt zkoumání, zřejmě nikdy nepřestane přinášet nové impulzy pro analýzu,
-  management podniků zřejmě nikdy nenabude úplnou jistotu, že podnikové finance dokonale poznatkově zvládl a proto bude stále znovu a znovu hledat nové, přesnější metody, jejichž výsledky by přispěly k co nejvěrohodnějšímu hodnocení situace a k optimálnímu rozhodování o dalším osudu podniku.
Kniha J. Sedláčka je na první pohled zajímavou a přitažlivou svoji věcností, stručností, praktickou orientací a při tom současně komplexností přístupu s nezbytnou dávkou inovativního pojetí FAP.
Praktická orientace knihy neznamená podcenění teoretické stránky. Ta je však vyjádřena maximálně věcně a hospodárně. Sama struktura knihy slouží jako základ pro pochopení systému FAP. 26 příkladů slouží jako vodítko pro interpretaci výsledků exaktního přístupu. 14 tipů / doporučení představují nejen praktické rady, ale i vysvětlení souvislostí.

Kniha má ( včetně obsahu, rejstříku a seznamu literatury ) 154 stran. Pro přiblížení způsobu využití tohoto rozsahu jsem sestavil tabulku čerpání rozsahu jednotlivými kapitolami. Celý obsah jsem rozdělil na 2 části. Do první části jsem zařadil 7 kapitol, orientovaných – kromě charakteristiky cíle a předmětu FAP - především na metody pracující výrazněji s jednotlivými ukazateli a orientované výrazněji na jednotlivé oblasti podnikových aktivit. Do druhé části jsem zařadil 4 kapitoly orientované na komplexní hodnocení podniku, pracující převážně se soustavami ukazatelů.  
Obsah a struktura knihy:
Název kapitoly:                                  počet stran
- PŘEDMĚT A CÍL FINANČNÍ ANALÝZY       4
- METODY FINANČNÍ ANALÝZY                6
- HORIZONTÁLNÍ ANALÝZA                     4
- VERTIKÁLNÍ ANALÝZA                        14
- INDEXOVÁ ANALÝZA                           5
- ANALÝZA ROZDÍLOVÝCH UKAZATELŮ      6
- ANALÝZA CASH FLOW                        14  53  stran v 1. části
- ANALÝZA POMĚROVÝCH UKAZATELŮ     26
- ANALÝZA SOUSTAV UKAZATELŮ          24
- BONITNÍ A BANKROTNÍ MODELY           24
- RATING A SCORING                           11  
- Doplněk: BSC                                    5  90 stran v 2. Části ( 63% )
63% rozsahu věnovaného metodám orientovaným na komplexní hodnocení podniku, svědčí o prioritní orientaci autora.
Jednotlivé metody, zahrnuté do knihy,  jsou autorem prezentovány tak, že mohou být snadno aplikovány v podnikové praxi.
J. Sedláček zahrnul do knihy i témata, kterým nebývá v jiných knihách věnována příliš velká pozornost. Zařazením kapitol věnovaných bonitním a bankrotním modelům a zejména ratingu a scoringu, reaguje autor na tendence , které lze v poslední době identifikovat především u velkých a moderních podniků.

Kniha J. Sedláčka poskytuje pohled na ucelený proces finanční analýzy. Obsah je rozdělen do jedenácti na sebe navazujících kapitol.
První dvě kapitoly uvádí čtenáře do problematiky finanční analýzy, specifikují její předmět, cíl a metody. Dalších pět kapitol se zabývá zpracováním absolutních ukazatelů, které porovnává v čase i prostoru pomocí tzv. procentní techniky. Jde o metody horizontální a vertikální analýzy, indexové analýzy, analýzy rozdílových ukazatelů a analýzy cash flow. Osmá kapitola seznamuje čtenáře s poměrovými ukazateli, které představují nejrozšířenější a nejoblíbenější metodu finanční analýzy pro svoji jednoduchost. Ukazatele jsou zařazeny do skupin podle toho, kterou oblast hospodaření podniku postihují. Výpočtem poměrových ukazatelů analýza začíná a měla by pokračovat zjišťováním příčin daného stavu a hledáním faktorů pozitivního vývoje. K tomu účelu slouží analýza soustav ukazatelů popsaná v deváté kapitole, která hlouběji zkoumá vztahy mezi ukazateli. Desátá kapitola nabízí - vedle poměrových ukazatelů - rychlý a nenákladný obraz o základních finančních charakteristikách podniku v podobě bonitních a bankrotních modelů, obsahující kombinace ukazatelů včetně jejich vah vhodných pro celkové vyhodnocení výkonnosti a důvěryhodnosti podniku. V poslední jedenácté kapitole se čtenáři seznámí s analytickými metodami, které umožňují komplexní posouzení ekonomické situace podniku nejen na bázi finančních ukazatelů, ale zejména na bázi nefinančních ukazatelů (rating podniku, metoda BSC).

Text je upraven tak, aby jednotlivé metody analýzy a predikce mohly být bezprostředně přeneseny do reálných podmínek podnikání. Teoretický výklad je doplněn praktickými příklady, názornými obrázky, grafy a tabulkami. Některé kapitoly jsou rozšířeny o další související poznatky, tzv. doplňky ke kapitole.

Finanční analýza je nástrojem diagnózy ekonomických systémů. Umožňuje nejen odhalovat působení ekonomických i neekonomických faktorů, ale i odhadovat jejich budoucí vývoj. Své místo v hodnocení ekonomické situace podniků našla finanční analýza právě z důvodu vysoké proměnlivosti ekonomických dat, jejich obtížného zpracování, neexistence obecně platných hodnot ukazatelů a teoretických modelů prosperujících firem.

Ekonomická teorie nabízí k hodnocení podniku různé modely založené na verbálním hodnocení (komparativně analytické metody) nebo na finančním vyjádření (matematicko-statistické metody). Do první skupiny patří např. SWOT analýza, metoda kritických faktorů úspěšnosti, metoda analýzy portfolia dvou dimenzí nebo Argentino model. Do druhé skupiny se řadí např. Metoda normované proměnné, paralelní soustavy ukazatelů, bodovací metody, pyramidové rozklady ukazatelů, metoda vzdálenosti od fiktivního objektu, bonitní a bankrotní modely založené na diskriminační analýze. Existují i kombinace obou přístupů jako např. metoda balanced scorecard (BSC) nebo rating.

Pro přístup J. Sedláčka je typické, že plně respektuje následující charakteristiky FAP:
a) Finanční analýza podniku je pojímána jako metoda hodnocení finančního hospodaření podniku, při které se získaná data třídí, agregují, poměřují mezi sebou navzájem, kvantifikují se vztahy mezi nimi, hledají kauzální souvislosti mezi daty a určuje se jejich vývoj. Tím se zvyšuje vypovídací schopnost zpracovávaných dat, zvyšuje se jejich informační hodnota.
b) Jako obecná metoda rozlišuje analýza  na zkoumaném objektu jednotlivé části nebo prvky, vyděluje podmínky vzniku a etapy vývoje. Odděluje podstatné stránky od nepodstatných, vede od složitého k jednoduchému, od mnohosti k jednotě. Předmětem je získávání a analýza  informací o kvalitativních a kvantitativních vlastnostech zkoumaných jevů.
c) Finanční analýza, je zaměřena na identifikaci problémů, silných a slabých stránek především hodnotových procesů podniku. Informace získané pomocí finanční analýzy umožňují dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření a finanční situaci podniku, představují podklad pro rozhodování jeho managementu.
d) Cílem finanční analýzy podniku je zpravidla:
- Posouzení vlivu vnitřního i vnějšího prostředí podniku,
- Analýza dosavadního vývoje podniku,
- Komparace výsledků analýzy v prostoru.
- Analýza vztahů mezi ukazateli (pyramidální rozklady),
- Poskytnutí informací pro rozhodování do budoucnosti,
- Analýza variant budoucího vývoje a výběr nejvhodnější varianty,
- Interpretace výsledků včetně návrhů ve finančním plánování a řízení podniku.

Charakteristika vybraných myšlenek autora
Pro charakteristiku jsem zvolil kombinaci volných citátů a mého vlastního hodnocení.
---
Fundamentální analýza je založena na rozsáhlých znalostech vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy, na zkušenostech odborníků (nejen pozorovatelů, ale i přímých účastníků ekonomických procesů), na jejich subjektivních odhadech i na citu pro situace a jejich trendy. Zpracovává velké množství kvalitativních údajů a pokud využívá kvantitativní informaci, odvozuje zpravidla své závěry bez použití algoritmizovaných postupů. Východiskem fundamentální analýzy podniku je obvykle identifikace prostředí, ve kterém se podnik nachází. Jde zejména o analýzu vlivu:
- vnitřního i vnějšího ekonomického prostředí podniku,
- právě probíhající fáze života podniku,
- charakteru podnikových cílů.
---
Kvalitativní analýza vytváří základní rámec pro technickou (kvantitativní) finanční analýzu.
Technická analýza používá matematických, statistických a dalších algoritmizovaných metod ke kvantitativnímu zpracování ekonomických dat s následným (kvalitativním) ekonomickým posouzením výsledků. Postup analýzy zahrnuje obvykle následující etapy:
- Charakteristika prostředí a zdrojů dat
- Příprava dat a ukazatelů – data, která vstupují do analýzy,
- Sběr dat a ověření použitelnosti ukazatelů.
- Výběr metody a základní zpracování dat
- Pokročilé zpracování dat
- Návrhy na dosažení cílového stavu
---
V knize je věnována náležitá pozornost měření dynamiky ekonomických jevů, čemuž  slouží především indexy. Pomocí nich lze porovnávat a analyzovat jakékoliv dva extenzivní nebo intenzitní ukazatele v podobě absolutních čísel, poměrů nebo průměrů. Analýza úrovně hospodaření podniku může být např. zaměřena na dodržování ustálených pravidel financování, jako jsou zlaté pari pravidlo a zlaté bilanční pravidlo. Obě pravidla můžeme zapsat pomocí nerovností:
- Dlouhodobý majetek < vlastní kapitál
- Dlouhodobý majetek < vlastní kapitál + dlouhodobý cizí kapitál
- Stálá aktíva + fixní složka oběžných aktiv < vlastní kapitál + dlouhodobý cizí kapitál
---
K analýze a řízení finanční situace podniku (zejména jeho likvidity) slouží rozdílové ukazatele označované jako fondy finančních prostředků (finanční fondy). Fond je chápán jako agregace (shrnutí určitých stavových ukazatelů vyjadřujících aktiva nebo pasiva, resp. jako rozdíl mezi souhrnem určitých položek krátkodobých aktiv a určitých položek krátkodobých pasiv (tzv. čistý fond).
---
ČPK – čistý pracovní kapitál - je nejčastěji užívaným ukazatelem vypočteným jako rozdíl mezi celkovými oběžnými aktivy (OA) a celkovými krátkodobými dluhy (CKkr). Ty mohou být vymezeny od splatnosti l rok až po splatnost 3měsíční, což umožňuje oddělit výstižněji v oběžných aktivech tu část finančních prostředků, která je určena na brzkou úhradu krátkodobých dluhů (závazků), od té části, která je relativně volná a kterou chápeme jako určitý finanční fond. Pro finančního manažera představuje tento fond součást oběžného majetku financovanou dlouhodobým kapitálem, čili je částí dlouhodobého kapitálu vázaného v oběžném majetku. Jde tedy o relativně volný kapitál, který je využíván k zajištění hladkého průběhu hospodářské činnosti. ČPK představuje finanční polštář, který podniku umožní pokračovat ve svých aktivitách i v případě, že by ho potkala nějaká nepříznivá událost, jež by vyžadovala vysoký výdej peněžních prostředků. Velikost tohoto polštáře závisí na obratovosti krátkodobých aktiv podniku, ale i na vnějších okolnostech, jako jsou např. konkurence, stabilita trhu, daňová legislativa, celní předpisy apod.
---
Cash flow (peněžní tok) je skutečný pohyb (tok) peněžních prostředků podniku. Je východiskem pro řízení likvidity podniku, neboť:
- Existuje rozdíl mezi pohybem hmotných prostředků a jejich peněžním vyjádřením (např. nákup zásob na obchodní úvěr),
- Vzniká časový nesoulad mezi hospodářskými operacemi vyvolávajícími náklady a jejich finančním zachycením (vznik mzdových nákladů a vlastní výplata mezd),
- Vzniká rozdíl mezi náklady a výdaji a mezi výnosy a příjmy (podvojné účetnictví zachycuje hospodářské jevy a výsledek hospodaření podniku nezávisle na okamžiku uskutečněných plateb).
---
Cash Flow je v knize probírán ve struktuře:
a) Cash flow z provozní činnosti
b) Cash f low z Investiční činnosti
c) Cash flow z oblasti financování

Financování je oblastí, do které se promítají změny ve výši a struktuře podnikového kapitálu (vlastního či cizího). Na základě výkazu cash flow lze odvodit pravděpodobnost potřeby dalších peněžních přítoků, které musí podnik získat od vlastníků či věřitelů. Investiční činnost a financování mají úzký vztah. Peněžní tok z investování v jednom podniku (např. nákup akcií) je ve druhém podniku financováním (emise akcií).
---
Z mnoha ukazatelů konstruovaných na bázi cash flow se nejčastěji setkáváme ve finanční analýze s následujícími:
- Rentabilita tržeb
- Rentabilita obratu
- Rentabilita celkového kapitálu
- Stupeň oddlužení
- Úrokové krytí
- Rentabilita vlastního kapitálu z CF
- Finanční rentabilita finančních fondů
- Likvidita z CF
- Cash flow na akcii
- Poměr tržní ceny akcie ke cash flow na akcii
---
Poměrové ukazatele
jsou nejoblíbenější a také nejrozšířenější metodou finanční anály2y, neboť umožňují získat rychlý a nenákladný obraz o základních finančních charakteristikách podniku. Jsou ovšem jen pomocníkem analýzy a interpretace jevů, jejich výpočtem však analýza nekončí, naopak spíše začíná. Můžeme je chápat jako určité síto, jež zachytí oblasti vyžadující hlubší analýzu. Lze je sestavovat jako podílové, kdy dávají do poměru část celku a celek (např. podíl vlastního kapitálu k celkovému kapitálu), nebo jako vztahové, kdy dávají do poměru samostatné veličiny (např. poměr zisku k celkovým aktivům). Nevýhodou je nízká schopnost vysvětlovat jevy.
---
Podle oblastí finanční analýzy
se poměrové ukazatele obvykle člení na:
1. Ukazatele rentability
2. Ukazatele aktivity
3. Ukazatele zadluženosti
4. Ukazatele likvidity
5. Ukazatele tržní hodnoty
6. Provozní (výrobní) ukazatele
7. Ukazatele na bázi finančních fondů a cash flow
---
V osmé kapitole, nazvané analýza poměrových ukazatelů jsou probrána velmi důležitá témata:
a) Vliv složek finanční rovnováhy na výnosnost
Rentabilita jako jedna ze složek finanční rovnováhy firmy je ovlivňována všemi ostatními složkami tj. aktivitou, likviditou i zadlužeností. Vzájemné souvislosti a působení jednotlivých složek finanční rovnováhy lze sledovat v rozkladu ukazatelů rentability, např. v Du Pontově diagramu.
V knize jsou v té souvislosti probrány 3 velmi důležité vztahy:
- Vztah aktivity a rentability
- Vztah likvidity a rentability
- Vztah zadluženosti a rentability
Všechny složky finanční rovnováhy ovlivňují rentabilitu firmy ať již pozitivně či negativně. Dominantní vliv lze připsat managementu aktiv, neboť ten určuje způsob hospodaření firmy s aktivy, dobu života aktiv i délku obratového cyklu peněz, v němž probíhá nákup zásob, výroba, prodej i inkaso tržeb.
b) Metody zobrazování vývoje poměrových ukazatelů v čase i prostoru.
---
Devátá kapitola, nazvaná „Analýza soustav ukazatelů“, představuje centrální místo knihy.
Jednotlivé poměrové ukazatele hodnotí stav podniku nebo jeho vývoj jediným číslem, měří pouze jediný rys velmi složitého procesu. Ekonomický proces má mnoho vlastností a není divu, že i ukazatelů může být velmi mnoho. Mezi ukazateli existují vzájemné závislosti. Popisovaný proces se vyznačuje složitými vnitřními vztahy. Jakýkoliv zásah do tohoto procesu vyvolá proto nejen požadovaný účinek, ale má i řadu dalších důsledků. Z toho důvodu se k analyzování a hodnocení tohoto procesu používá soustav ukazatelů, které v jedné tabulce stručně a přehledně zachycují souvislosti mezi výnosností a finanční stabilitou podniku.

V kapitolách 1 až 8 je finančně ekonomická situace podniku analyzována pomocí značného počtu rozdílových a poměrových ukazatelů.
posouzení jeho celkové finanční situace vytvářené soustavy (výběrové soubory) ukazatelů jsou označované jako analytické systémy nebo modely finanční analýzy. Rostoucí počet ukazatelů v souboru (modelu) umožňuje detailnější zobrazení finančně-ekonomické situace podniku, avšak současně velký počet ukazatelů ztěžuje orientaci a zejména výsledné hodnocení podniku. Z těchto důvodů existují jak modely založené na větším počtu ukazatelů, tak i modely ústící do jediného čísla (hodnotícího koeficientu, syntetického ukazatele).
Při vytváření soustav ukazatelů se rozlišují:
a) Soustavy hierarchicky uspořádaných ukazatelů, 
b) Účelové výběry ukazatelů,
c) Bonitní (diagnostické) modely
d) Bankrotní (predikční) modely
Bankrotní modely představují systémy včasného varování, neboť podle chování vybraných ukazatelů indikují případné ohrožení finančního zdraví podniku.
---
Oblíbené jsou pyramidové soustavy ukazatelů, které rozkládají ukazatel na vrcholu pyramidy do dalších dílčích ukazatelů pomocí multiplikativních (násobení nebo dělení) nebo aditivních (sčítání nebo odčítání) vazeb. Vhodně zkonstruovaná pyramidová soustava ukazatelů umožňuje systematicky posoudit minulou, současnou i budoucí výkonnost podniku. Znalost vazeb, tj. příčinných souvislosti mezi ukazateli, zprostředkovává použití speciálních metod pro kvantifikaci míry vlivu ukazatelů v pozici příčinných faktorů na změnu vrcholového ukazatele v čase, resp. pro vysvětlení rozdílu hodnoty vrcholového ukazatele oproti benchmarku. K nejvhodnějším z těchto speciálních metod patří metoda rozkladu podle logaritmů indexů analytických ukazatelů, tzv. logaritmická metoda. Pomocí této metody lze v pyramidové soustavě ukazatelů např.:
- Kvantifikovat intenzitu vlivu jednotlivých dílčích ukazatelů na vrcholový ukazatel a vysvětlit tak vývoj finanční situace podniku mezi obdobími
- Vyhodnotit rozdíly skutečné a plánované (žádoucO hodnoty vrcholového ukazatele,
- Provést srovnání s výkonností konkurenčních podniků,
- Sledovat rozdíly výkonnosti podniku oproti situaci charakteristické pro obor nebo oproti situaci nejlepších podniků v oboru,
- Prognózovat budoucí vývoj vyplývající z kauzální provázanosti ukazatelů.
---
Pro komparativně-analytické metody je typické používání hlavně verbálních ukazatelů (např. kvalifikační struktura pracovníků, kvalita výrobků, servis apod.). Dosažená úroveň se vyjadřuje zpravidla slovně: „slabá – průměrná – dobrá – výborná“ atd. Mezi komparativně-analytické metody patří zejména:
- SWOT analýza,
- Metoda kritických faktorů úspěšnosti
- Metoda analýzy portfolia dvou dimenzí.  
---
Výchozím bodem všech diagnostických modelů je matice objektů a jejich ukazatelů. Její konstrukce je následující:
- Výběr vhodných ukazatelů charakterizujících činnost podniku,
- Výběr podniků zařazených do analyzovaného souboru pří dodržení podmínek srovnatelnosti,
- Stanovení vah ukazatelů vyjadřujících důležitost příslušného ukazatele,
- Určení charakteru všech ukazatelů:
- Sestavení výchozí matice
---
Při sestavování modelu se aplikují metody
:
- Jednoduchého (resp. váženého) součtu poradí
- Jednoduchého (resp. váženého) podílu
- Bodovaní
- Normované proměnné
- Vzdálenosti od fiktivního objektu
Cílem všech metod diagnostických modelů je transformace a syntetizace různých ukazatelů do jednoho, tzv. integrálního ukazatele, který vyjadřuje komplexně úroveň jednotlivých podniků ve výběrovém souboru zkoumaných podniků.
---
Velká pozornost je v knize věnována metodám stanovení vlivu dílčích ukazatelů rozkladu na syntetický ukazatel.

Při analýze syntetického ukazatele je nutno zjistit intenzitu vlivu dílčích analytických ukazatelů na syntetický ukazatel, resp. na jeho změnu. Funkci změny syntetického ukazatele v pyramidovém rozkladu lze obvykle popsat třemi typy vazeb:
- Aditivními,
- Multiplikativními,
- Kombinovanými.
K vyčíslení vlivu analytických ukazatelů je třeba použít speciální metody jako např.:
- Postupnou metodu (řetězového dosazování),
- Logaritmickou metodu,
- Funkcionální metodu.
Vyskytnou-li se v rozkladu kombinované vazby, tzn. že syntetický ukazatel je vyjádřen jako funkce analytických ukazatelů, mezi nimiž jsou aditivní i multiplikativní vazby, je třeba změnu syntetického ukazatele rozkládat postupně, podle tvaru funkce. V případě podílové vazby lze ji převést na součin případně u jednoduchého podílu, např. X = a/b, lze ke kvantifikaci vlivu dílčího ukazatele použít přímo funkcionální metodu.
---
V kapitole nazvané „Bonitní a bankrotní modely“jsou uvedeny příklady některých účelově vytvořených soustav ukazatelů (modelů) sestavených za účelem posouzení finanční situace podniku i její predikce. Bonitní modely reagují různě na vztahy mezi ukazateli, proto mohou mít různou vypovídací schopnost pro výsledné pořadí. Z toho vyplývá, že je vhodné zkoumat i tzv. míru shody pořadí (postupně po dvojicích).

Z méně známých modelů této skupiny si zaslouží pozornost Tamariho model, podle kterého lze finanční situaci lze předvídat na základě šesti ukazatelů. Za rozhodující pro prosperitu firmy považuje Tamari finanční samostatnost , výsledek hospodaření a vázanost vlastního kapitálu . Na další úroveň položil ukazatel běžné likvidity  a bodově nejméně ukazatele: výrobní spotřeba / průměrný stav nedokončené výroby, tržby / průměrný stav pohledávek, výrobní spotřeba / pracovní kapitál. Tamariho model (resp. index) může být univerzálním nástrojem pro kterýkoliv obor nebo skupinu firem, ( přesto, že  byl sestaven v 60. Letech), díky tomu, že ve svém hodnocení vychází ze skutečného rozložení hodnot ukazatelů v hodnotící skupině.
---
Kapitolu věnovanou ratingu a scoringu zařadil autor do své knihy věnované FAP proto že, na rozdíl od nedávné doby, kdy nebyla pozice ratingu v české ekonomice, na rozdíl od zahraničních zemí příliš významná - můžeme dnes zaznamenat jeho využívání zejména v oblasti kapitálového trhu a bankovního sektoru. Rating představuje komplexní hodnocení určitého subjektu s cílem odhadnout jeho současnou a budoucí schopnost splácet včas a řádně přijaté závazky. Je prováděn nezávislou uznávanou ratingovou agenturou na základě fundamentální analýzy. Hodnotí a poskytuje informace, které nejsou pro uživatele běžně dostupné a jejichž shromáždění by bylo pro jednotlivce příliš náročné.
---
Scoringové systémy považuje autor za bonitní modely tak jak jsou známé z finanční analýzy, sestavené nejčastěji z poměrových ukazatelů a vycházející z finančních dat hodnoceného subjektu. Předmětem scoringového hodnocení jsou především obchodní společnosti.
---
Rating vymezuje autor jako stanovení rizika nedodržení závazku vyplývajícího z emise dluhopisů nebo jiných závazků provedené nezávislou soukromou agenturou. Tato soukromá (ratingová) agentura udělí dlužníkovi odpovídající ratingovou známku, která vyjadřuje schopnost hodnoceného subjektu plnit své individuální dluhové závazky, konkrétně splatit jistinu a úroky. Smyslem ratingu je na jedné straně zprostředkovat informace uživatelům, tj. zapůjčovatelům cizího kapitálu a na druhé straně zviditelnit klienty s cílem přinést jim levnější zdroje.
Rating provádí analytický tým na základě smlouvy o vytvoření ratingu. Opírá se kvalitativní i kvantitativní metody finanční analýzy a bere v potaz veškeré externí i interní informace. Po vyhodnocení získaných informací a zhodnocení veškerých známých rizik přidělí agentura hodnocenému subjektu konečný rating, který může být posléze zveřejněn.
---
Podle svého účelu výstupy ratingu jsou členěny na:
a) interní, které jsou poskytovány managementu společnosti a mohou sloužit jako návod pro zlepšení jejich činnosti,
b) externí, v nichž jsou shrnuty nejdůležitější charakteristiky hodnocených subjektů a jež jsou určeny zejména zapůjčovatelům cizího kapitálu, investorům do vlastního kapitálu podniků, obchodním partnerům, poradenským společnostem a široké veřejnosti.
---
J. Sedláček v knize upozorňuje na skutečnost, že na rozdíl od standardního ratingu existují na trhu různé produkty, které používají označení rating, ale ve skutečnosti nesplňují jeho definici a patří spíše do oblasti scoringu.
Na rozdíl od ratingu, je scoring mnohem méně náročný na věcné zpracování, na čas potřebný na jeho zpracování i po cenové stránce. Díky své jednoduchosti je scoring používán na krátkodobé a standardní obchody a vytvářen téměř výhradně na subjekty, zatímco rating je možné vytvářet i na emise cenných papírů, syndikované půjčky, státy, města atd. Scoringové modely jsou založeny na kvantitativní finanční analýze dat předložených hodnoceným subjektem a na jejich základě odhadují bonitu daného subjektu. Sběr dat se uskutečňuje v ustálené formě tak, aby byla použitelná jako vstupní databáze do hodnotícího systému. Hlavní váha se přikládá minulým výsledkům hospodaření podniku, které již prošly kontrolou. Stranou tak zůstávají nekvantifíkovatelné informace a nelze postihnout specifika hodnoceného subjektu. Samotný výstup scoringového hodnocení je obdobný jako u ratingu s tím rozdílem, že neexistuje možnost subjektivního úsudku.
---
Poslední část knihy je věnána charakteristice Balanced scorecard (BSC) a jejímu místu ve finanční analýze podniku. Bonitní i bankrotní modely poskytují signály nejen o finančním zdraví podniku, ale i o blížící se finanční tísni. Jejich nevýhodou však je skutečnost, že platí pouze za podmínek, za kterých byly sestaveny, a jsou založeny zejména na kvantitativních datech. Pro spolehlivé posouzení chování podniku v budoucnu jsou vhodnější komparativně analytické metody, v nichž je kladen důraz především na fundamentální (kvalititativní) analýzu. Cílem je poskytnout komplexní pohled na hospodaření podniku a jeho budoucí finanční chování na základě hlubší analýzy celé soustavy ukazatelů a vztahů mezi nimi. BSC modeluje chování firmy a směřuje ji ke strategickým cílům. Je založena nejen na tvrdých finančních ukazatelích, ale pracuje zejména s nefinančními charakteristikami. Napomáhá pochopit komplexnost podnikání, vidět věci ve vzájemných souvislostech, zohlednit zpětné vazby a příčiny a důsledky manažerských rozhodnutí v čase. Nespokojuje se pouze pohledem na finanční situaci podniku, ale sleduje co stojí v pozadí finančních výsledků, co je jejich hybnou silou. Zdůrazňuje nutnost vyváženého (balanced) podchycení všech nejdůležitějších skutečností, které určují hodnotu podniku, a znázorňuje výsledné skóre podniku ve vztahu k jeho výkonnosti. Ve své charakteristice přínosů BSC autor zdůrazňuje to, že BSC:
- pomáhá identifikovat hybné síly pro dosažení hlavního finančního cíle, tj. maximální hodnoty podniku,
- je ideálním nástrojem pro tvorbu a implementaci strategie,
- umožňuje vyjádřit cílový stav podniku a měřit stupeň jeho dosažení.
---
Závěr
Na základě podrobného přehledu vybraných modelů používaných jako diagnostické metody pro systémy včasného varování pro kolizní stavy finanční situace firmy dospívá autor k závěru, že jde o problematiku velmi širokou, a kvalitní management by ji měl ovládat. Na druhé straně ale v současném období je v našich podmínkách důležitější, aby firma dosahovala pozitivní změny v dynamice vývoje indikátorů, než aby překračovala jednotlivé hraniční hodnoty. Modifikované tvary predikčních přístupů pro podmínky české ekonomiky jsou podle názoru autora záležitostí dalšího výzkumu a analýz finančních pozicí českých firem v blízké budoucnosti.

Kniha Jaroslava Sedláčka je pozoruhodná z mnoha hledisek
. Ve srovnání s řadou knih prezentovaných na českém knižních trhu na téma „finanční analýza podniku“, považuji u knihy J. Sedláčka za vhodné zdůraznit zejména respektování zásady, podle níž je při provádění finanční analýzy třeba brát v úvahu podmínku aplikovatelnosti (používají se metody adekvátní praktickým možnostem a podmínkám podniku), efektivnosti - vynaložené náklady na zpracování by neměly přesáhnout očekávané výnosy plynoucí z využití výsledků) a účelnosti (je realizována k předem vymezenému cíli).  Autorovi se podařilo prezentovat předmět, cíle a metody FAP v harmonii teorie a praxe. Využití 26-ti příkladů k přiblížení interpretace výsledků aplikace metod se osvědčilo, stejně jako zařazení doporučení vztahujících se k jednotlivým dílčím tématům do formy stručně formulovaných „Tipů“.  

Publikace je určena především managementu podniků, podnikatelům, investorům, studentům ekonomických škol a fakult a vlastníkům (společníkům) firem. Lze ji však doporučit i uživatelům účetních informací, kteří se chtějí blíže seznámit s dalšími možnostmi využívání účetních dat, s podstatou finanční analýzy firem, s její filozofií, nebo chtějí aplikovat metody finanční analýzy pro hlubší posouzení finanční síly, finančního zdraví a kondice konkrétních podniků.

Doc. Ing. Arnošt Katolický, CSc.
Doc.aka@akamonitor.cz

17. března 2008.
 

Rozcestník na 14 odborných weblogů AKA MONITORu
ZDE

 

Odkaz na monitoring časopisů
www.akamonitor.cz/aktualni.htm

 

Seriál článků na téma management znalostí

 

 

 

   Webmaster: doc.aka@akamonitor.cz - KONTAKT - 728-218877