AKA MONITOR  - www.akamonitor.cz - doc.A. Katolický


Monitoring

 časopisů
weblog

 

Recenze knihy
Vnitřní hra tenisu
Mentální stránka vrcholového výkonu
W. Timothy Gallwey
 
 

Odborný weblog
NOVÉ KNIHY


Nový weblog
EXPRESSION
STUDIO 4


Nový weblog
MIND MAP AKA


Digitální
FOTO

weblog


Fotogalerie
AKA MONITORU


AKA MONITOR
ISSN 1804-042X


Management Press přichází na trh s českým překladem pozoruhodn
é kn: Vnitřní hra tenisu - Inner Game of Tennis. Publikace „Inner Game of Tennis“ (Vnitřní hra tenisu), poprvé vyšla v roce 1974, stanovila principy a metody učení se a koučování v tenisu, které byly poté aplikovány na problematiku dosahování dokonalosti ve světě byznysu, ve zdravotnictví, vzdělávání a dalších sportovních odvětvích.

Recenzi této neobyčejné knihy jsem koncipoval do dvou části. V první části seznamuji čtenáře se svými pocity, dojmy a s hodnocením knihy. V druhé části prezentuji volně řazený výběr vybraných myšlenek a to volnou citací z textu knihy. Snažím se tak co věrohodněji přiblížit hlavní myšlenky autora a jeho přístup k tématu.  Výběr z 180-ti stránkové publikace je přirozeně subjektivní, nemusí tedy uspokojit každého čtenáře, ale dělal jsem co jsem mohl v upřímné snaze o motivaci čtenáře k tomu, aby se sám knize ve vlastním zájmu pečlivě věnoval.  

Nevím sám proč, ale tuto knihu, v rozporu se svými zvyklostmi, jsem začal číst od začátku a ne od konce. Po prvních stránkách jsem ještě nevěřil, že u knihy vydržím do konce. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil filosofii přístupu Vnitřní hry. Poté, nejen, že jsem u knihy vydržel, ale během čtení jsem se opakovaně vracel na začátek a zvědavě nahlížel na konec ( jako při čtení detektivky ). Výsledkem studia knihy bylo 10 plných stran poznámek, z nichž jsem sestavil větší část této recenze.

Tenis jsem hrál naposledy před 30 lety, takže nelze říct, že by mne ke knize táhl zrovna tenis. Kniha nezklamala mé tušení, že obsahuje cenné myšlenky nejen pro tenisty, ale i pro život člověka a pro jeho působení v různých oblastech společenského života, včetně businessu.  Musím říci, že mé očekávání nejen splnila, ale překonala mé očekávání.

Dříve než přejdu k druhé části recenze, uvádím, na základě svých zkušeností z práce s knihou Timothy Gallewye, několik doporučení:
- Důležité je při čtení nespěchat a věnovat čas hlavně pochopení základních principů vnitřní hry.
- Bez pochopení filosofie Vnitřní hry, se čtenář připraví o to nejcennější a navíc se může zdát řada myšlenek autora na první pohled při nejmenším jako podivné, některé myšlenky a dílčí závěry hodnocené izolovaně od kontextu dokonce nesprávné,
- Snadnějšímu pochopení obsahu výchozích kapitol může pomoci občasné nahlédnutí do závěrečné kapitoly.
- Nemáte-li na čtení knihy moc času, a nejste-li přímo tenista, nýbrž manažér nebo podnikatel, věnujte se alespoň kapitole 10 – Vnitřní hra mimo kurt. Obsahuje mnoho cenného pro život každého z nás.

Dovolte mi, abych uvedl druhou část své recenze citátem z autorova textu:
Prohrál jsem 4:6, 4:6, ale z kurtu jsem odcházel s pocitem, že jsem vyhrál. Prohrál jsem vnější hru, ale vyhrál jsem hru, kterou jsem chtěl vyhrát, svou vlastní hru, a byl jsem velmi šťasten. A opravdu, když ke mně po zápasu přišel kamarád a zeptal se, jak to dopadlo, měl jsem chuť mu říct: „Vyhrál jsem!“ Poprvé jsem poznal, co to je Vnitřní hra, i to, jak je pro mě důležitá. Nevěděl jsem, podle jakých pravidel se hraje ani co je přesně jejím cílem, ale opravdu jsem cítil, že její součástí jsou důležitější věci než vyhrát nějakou cenu.“
Tato slova naznačují, že půjde v mnoha směrech o převratné myšlení.

Tenis podle Timothy Gallweye obsahuje dvě hry: první, vnější hra, se hraje proti překážkám představovaným vnějším soupeřem a kvůli jednomu nebo více oceněním z vnějšku; druhá, vnitřní hra, se hraje proti vnitřním mentálním a emocionálním překážkám pro odměnu z poznání a uplatnění svých skutečných schopností. Hráč by měl rozpoznat, že vnitřní i vnější hra probíhají současně, takže se nerozhoduje, kterou hru hrát, ale která si zaslouží prioritu.

Timothy Gallwey ( dále jen TG ) zavedl pojmy První Já a Druhé Já. Pojmem První Já byla nazvána vědomá mysl (ego), která ráda promlouvá k Druhému Já (vy a váš potenciál) a radí mu, jak udeřit tenisový míček. Klíč ke spontánní tenisové hře na vysoké úrovni spočívá ve vyřešení disharmonie, která obvykle mezi oběma Já panuje. To vyžaduje zvládnutí několika vnitřních dovedností, především je to umění oprostit se od sebekritiky.

A nyní mi dovolte uvést hlavní autorovy myšlenky formou volně řazených vybraných citátů z textu. Tuto formu volím proto, abych čtenáři této recenze umožnil co nejvěrohodněji nahlédnout do obsahu této zajímavé publikace a abych přiblížil zvolený profesionální přístup Timothy Galleye.   
 
- Základním faktorem, který určuje schopnost hráče převádět svou znalost herní techniky do účinné akce, je vztah mezi jeho Prvním Já a Druhým Já – tj. mezi vědomým mluvčím, Prvním Já, a přirozenými schopnostmi Druhého Já.

- Mentální příprava v tenisu zahrnuje zvládnutí několika vnitřních dovedností: 1) naučit se jak si vytvořit co nejjasnější obraz požadovaného výsledku, 2) naučit se důvěřovat Druhému Já, že činnost provede, jak nelépe umí, a poučit se z úspěchu i selhání, a 3) naučit se pozorovat „bez sebekritiky a hodnocení“, tj. raději se dívat, co se děje, než jenom zaznamenávat, do jaké míry to bylo dobře nebo špatně. Tímto přístupem se překoná „přílišné snažení“. Všechny tyto dovednosti jsou ale podřízeny té nejdůležitější, a tou je umění uvolněné koncentrace, protože bez ní se nikdy nedá dosáhnout ničeho hodnotného.

- Obě Já jsou v souladu, jen když mysl je klidná a soustředěná. Jen tehdy lze dosáhnout špičkového výkonu.  Zklidnit mysl znamená méně přemýšlení, kalkulování, posuzování, strachování, obav, nadějí, snažení se, litování, ovládání, nervozity nebo rozptylování. Mysl je klidná, když je zcela tady a teď, v dokonalé jednotě s akcí i s aktérem. Účelem metody Vnitřní hry je zvýšit četnost těchto okamžiků a prodloužit jejich trvání, postupně zklidnit mysl, a tím neustále posilovat schopnost něčemu se učit a nabyté dovednosti uplatnit.

- První dovedností, které je pro rozvinutí Vnitřní hry zapotřebí, je dovednost nesoudícího vědomí. Když se „odnaučíme“ posuzovat, obyčejně poněkud překvapeně zjistíme, že ke změně svých „špatných“ návyků nepotřebujeme, aby nás někdo povzbuzoval. Je třeba objevit proces přirozeného učení a nechat ho, aby se uplatnil, aniž by do něj zasahovalo vědomé a usilovné snažení posuzujícího Já.

- T.G. nás vyzývá: uvědomte si tichou inteligenci, s níž Druhé Já provádí všechny činnosti, a vaše nedůvěra a arogantní přístup k němu se začnou postupně měnit. Zároveň s tím začnou mizet přebytečné příkazy, které dáváte sami sobě, kritické poznámky, a snaha o přehnanou sebekontrolu, které zabírají místo v nekoncentrované mysli.

- Teorii Vnitřní hry je třeba si ověřit, nikoli jí slepě důvěřovat. Pro mnohé z nás je nutné vybudovat si nový vztah k Druhému Já, což vyžaduje nový způsob komunikace. Pro původní vztah jsou charakteristické kritika a ovládání, tedy znaky nedůvěry, avšak s Druhým Já je třeba si vytvořit vztah založený na respektu a důvěře. Toho lze dosáhnout změnou postoje. Jestliže sledujete První Já v jeho roli kritika, vidíte, že se dívá na Druhé Já spatra a ve svých očích je shazuje přezíravými myšlenkami.

- Dát Druhému Já co nejpřesnější obraz požadovaného výsledku je nejlepší metoda, jak s ním komunikovat, zejména při zápase. Neposuzovat, schopnost vytvářet obrazy a „nechat, aby se věci staly samy“ jsou tři základní dovednosti, které tvoří Vnitřní hru.

- T.G radí: čím méně instrukcí zasahuje do procesu učení, který je zakódován přímo ve vaší DNA, tím větší budou vaše pokroky. Jinými slovy, čím méně obav a pochybností budou pokyny vyvolávat, tím lehčí bude stolit přirozený proces učení.

- Myslíme si, že dodržováním instrukcí budeme hrát dobré údery, a ignorujeme roli Druhého Já. Jsme pak zklamáni, že opakovaně nezahrajeme dobré údery, přestože si dáváme stále stejné pokyny. Protože si myslíme, že instrukce byla správná, docházíme k závěru, že její neuposlechnutí vedlo k chybě. Tím se na sebe rozhněváme, znevažujeme své schopnosti, nadáváme si do pitomců nebo se různým způsobem obviňujeme. Jestliže se budeme příliš spoléhat na instrukce, ztratíme schopnost prožít svou hru, a tím se podstatně zhorší naše schopnost využít proces přirozeného učení i podat výkon. Naproti tomu, jestliže se budeme při odehrávání míčů spoléhat na přirozený instinkt Druhého Já, posílíme nejjednodušší nervovou cestu jak dospět k optimálnímu úderu.

- Nejlepší metodou jak pozorovat je prostě jen hráče sledovat, aniž bychom si dávali za úkol, že musíme švihat raketou jako on. Pro začátečníka je pokoušet se hrát jako profesionál mnohdy totéž, jako kdybychom na batoleti chtěli, aby chodilo, ještě než se naučí lézt.

- Soustřeďte se na některý pohyb profesionálního hráče, který vás nejvíce zaujal. Druhé Já si samo vybere ty prvky úderu, které jsou pro ně užitečné, a neužitečných si nebude všímat. Ponechte Druhé Já, aby „si jen tak hrálo“ a přitom objevovalo možnosti nového úderu za využití všech poznatků, které posbíralo při pozorování profesionála.

- Největší těžkosti většina hráčů zažívá, když musí měnit své návyky. Velkou pozornost věnuje ve své knize T.G. metodě, kterou by bylo možné nazvat novým způsobem učení. Ve skutečnosti tento způsob vůbec není nový, je to naopak nejstarší a nejpřirozenější způsob učení – jednoduše je nutné zapomenout všechny nepřirozené způsoby učení, které jsme dosud nashromáždili. Pod slovem „učení“ nemám na mysli shromažďování informací, ale uvědomění si toho, co skutečně mění naše chování – je to buď vnější chování, jako například tenisový úder, nebo vnitřní chování, například vzorec myšlení. Všichni si vytváříme charakteristické vzorce jednání a myšlení a každý takový vzorec existuje, protože má nějakou funkci. Čas pro změnu přichází tehdy, když si uvědomíme, že stejná funkce by mohla být vykonána lepším způsobem.

- Za dlouhá léta nabyl T.G. zkušenost, že zklidnění mysli nelze dosáhnout tím, že jí to přikážeme, nebo že se s ní budeme hádat, případně že ji budeme kritizovat za to, že ona kritizuje nás. Bojovat s myslí nejde. Nejlepší je, když se naučíme, jak ji na něco zaměřit. Zkrátka eliminovat První Já, které se do všeho plete, není jednoduché. Jasné porozumění problému může pomoci, praktická ukázka pomůže více, ale nejvíce pomáhá, když uplatníme postup „nechat to být“.

- Soustředění mysli při tenisu pomáhá, je však rovněž pravda, že hraní tenisu vám může pomoci v soustředění. Jestliže se naučíte soustředit pozornost, získáte základní dovednost, která má bezpočet využití sama o sobě. Když pozornost necháme na něco se soustředit, mysl si to uvědomí. Pozornost je soustředěné vědomí a vědomí představuje sílu poznání.

- Krátké vysvětlení významu slova „hra". Každá hra má alespoň jednoho hráče, cíl, překážky mezi hráčem a cílem, hřiště (fyzické či mentální), kde se hra hraje, a motiv ke hraní.  T.G. ve své knize popsal tři skupiny her, včetně jejich cílů a motivace ke hraní. Nazval je Dobrý, Přátelé a Zdraví, Zábava. Hrají se na kurtech i mimo ně. Každá z těchto hlavních kategorií má další podkategorie her, které mají vedlejší cíle a motivace, a dokonce každá z nich má celou řadu variací. Kromě toho většina lidí hraje současně dvě nebo více her.

- Přístup k tenisové hře má nespočet variací. Na kurtu můžete vidět nejenom kompletní spektrum emocí, ale také širokou škálu motivací hráčů. Některé zajímá jenom výhra. Jiní s obdivuhodnou houževnatostí odolávají porážce, ale neumějí proměnit mečbol, když jim ho soupeř nabídne. Někteří podvádějí soupeře, jiní sami sebe. Mnohým je jedno, jak hrají, jen když vypadají úžasně, a jiným je všechno fuk. Někteří se pořád vychloubají, jak jsou dobří, další vám stále vykládají, že hrají špatně. Je tam dokonce hrstka lidí, kteří jsou na kurtu jen pro radost nebo aby se hýbali.

- Pro pochopení logiky metodologie Vnitrní hry je třeba vycházet z toho, že autor považuje za zásadní existenci dvou rozdílných složek osobnosti člověka, které jsou přítomny v každé jeho činnosti. První složka je složkou řídící, kontrolní, kterou tenisový trenér obvykle hráči zdůrazňuje jako jedinou a funkční z hlediska učení se technice a taktice hry, a druhá, dle autora daleko podstatnější, je složka přirozená, vycházející z individuálně diferencovaného potenciálu každého z nás.

- Že první krok, který je pro výuku důležitý, je vizuální vjem a následná představa toho, co trenér od hráče očekává. Když ale hráč o hře přespříliš nepřemýšlí ani se přespříliš nesnaží, dostává se do stavu mysli – tzv. vnitřní zóny – která mu umožňuje smyslově vnímat, koncentrovat se, cítit důležité prvky hry, jako kdyby byl do ní vtažen a stal se tak její součástí.

- Vnitřní hra je pátráním po nekonečném potenciálu lidského těla; v této knize ji budeme zkoumat prostřednictvím tenisu.

- Kniha i metody, které popisuje, není o naplnění nejzazších lidských možností, ale spíše o jednoduchém způsobu rozvíjení jistých vnitřních dovedností, které lze použít ke zlepšení jakékoli vnější hry. Je o tom, jak se sami sobě přestat stavět do cesty, když se učíme, a jak lépe využívat svůj potenciál.

- Kibice, kritika a hlas, který chce vše řídit a mít pod kontrolou, jsem nazval „První Já“, a já, které má odehrát míč, „Druhé Já“. Brzy se ukázalo, že čím méně kontrolní a hodnotící vnitřní dialog První Já vede, tím lepší jsou údery. Čím více jsem důvěřoval potenciálu svého Druhého Já, tím lépe jsem hrál a tím slabší byl hlas Prvního Já. Tato část Vnitřní hry se nezměnila a nikdy se nezmění, pokud budou lidské bytosti náchylné k obavám, pochybnostem a rozptýlení mysli.

- Za léta, která uplynula od napsání této knihy, jsem díky své zkušenosti získal ještě větší respekt a obdiv ke schopnosti Druhého Já učit se. Přišel jsem také na to, že Druhé Já je mnohem více než jen vykonavatel. Je schopno celé škály pocitů.

- Vnitřní hra ( VH )probíhá v mysli hráče a je namířena proti takovým překážkám, jako jsou výpadky koncentrace, nervozita, pochybnosti o sobě samém a sebeobviňování. Zkrátka hraje se o překonání všech stavů mysli, které brání perfektnímu výkonu.

- Nejdůležitější dovedností, kterou hráč pomocí metody vnitřní hry získává, je umění uvolněné koncentrace; objevuje skutečný základ sebevědomí a zjišťuje, že tajemství jak zvítězit v jakékoli hře spočívá v umění příliš se nesnažit. Zaměřuje se na spontánní výkon, který přichází, jen když je mysl klidná a jakoby zcela zajedno s tělem, které znovu a znovu nachází překvapivé způsoby jak překonat své vlastní meze.

- Ve VH platí, že vítězství je překonávání překážek při cestě k cíli, ale hodnota vítězství je jen tak velká, jakou hodnotu má dosažený cil. Samo dosažení cíle nemusí být ani tak hodnotné jako zkušenost, kterou přináší maximální úsilí při překonávání překážek. Cesta může přinést větší odměnu než samo vítězství.

- Téměř každá lidská aktivita zahrnuje jak vnější, tak vnitřní hru. Mezi námi a našimi vnějšími cíli jsou vždy vnější překážky, ať hledáme bohatství, vzdělání, úctu, přátelství, mír na zemi nebo jednoduše něco k večeři. A vždycky tu jsou vnitřní překážky; přesně ta mysl, kterou používáme k získání vnějších cílů, se snadno rozptyluje kvůli svému sklonu k obavám, lítosti nebo obecné tendenci všecko zpackat, čímž způsobuje zbytečné obtíže.

- Nejdůležitější nástroj člověka v současném moderním světě vidí T.G. ve schopnosti zůstat klidným uprostřed rychlých a neustálých změn.

- Nestabilita je stav, při němž se snadno dostaneme z rovnováhy, jestliže První Já znervózní v důsledku nějaké události nebo okolností. První Já má tendenci vnímat události překrouceně, podsouvá nám neadekvátní reakce, což vede k okolnostem, které dále podkopávají naši vnitřní rovnováhu.

- Poselství Vnitřní hry je jednoduché: soustředit se. Ústředním mottem této knihy je základní poznání, že je třeba soustředit pozornost do přítomnosti, jediného časového úseku, v němž je možné skutečně žít. Je to rovněž nejdůležitější poznání nezbytné pro schopnost dělat dobře cokoli. Soustředění neznamená dlít v minulosti, probírat minulé chyby nebo okamžiky slávy. Neznamená to ani žít ve strachu z budoucnosti nebo jí být ve snech natolik uchvácen, že zcela ztratím ze zřetele přítomnost. Schopnost soustředit mysl je schopností nenechat si ji utéci. Neznamená to nepřemýšlet, ale být tím, kdo mému myšlení dává směr

- Stabilita roste, když se naučím přijmout, co nemohu ovlivnit, a řídit to, co mohu.

- Soustředění, důvěra, rozhodnost, neposuzující bdělost
– to všechno jsou nástroje, které nás k tomuto cíli vedou.

Autor knihy, W. T. Gallwey, se v posledních letech věnoval jak výuce tenisu, tak koučování ve velkých korporacích a neziskových organizacích, které uplatněním metod a principů Vnitřní hry (Inner Game) dosáhly vysoké pracovní výkonnosti a vynikajících výsledků. Metodika Vnitřní hry se stala zdrojem nápadů pro více než deset konzultantských firem, které nabízejí služby v oblastech exekutivního koučování, inovací, učení se a řízení změn.
Celou knihu prolínají vhodně zvolené a srozumitelné příklady, které jsou pro čtenáře důležitým vodítkem k pochopení jeho myšlenek, které přesahují rámec tenisové hry.
Knihu doporučuji číst nejen z pohledu tenisového trenéra, ale i z pohledu životní filozofie. Stabilita života, radování se z jeho okamžiků „právě tady a teď", uvědomování si možných cest seberealizace vlastních předpokladů jsou důležitými momenty rozvoje osobnosti člověka a nalézání jeho psychické stability v různých činnostech
T.G. vyjadřuje víru v to, že oblasti, jako jsou byznys, zdravotnictví, vzdělávání a mezilidské vztahy, se rozvinou v chápání lidského vývoje a v nezbytných vnitřních dovednostech.
Cituji autora: „Staneme se lepšími žáky a budeme nezávislejšími v myšlení. Zkrátka věřím, že jsme stále na začátku hlubokého a dlouhodobého procesu změny rovnováhy mezi vnějším a vnitřním."

doc. Arnošt Katolický,
13. října 2011.

 

 

doc.aka(@)akamonitor.cz