AKA MONITOR  - www.akamonitor.cz - doc.A. Katolický

 

Recenze knihy
"PÁTÁ DISCIPLINA"
Teorie a praxe učící se organizace

MANAGEMENT PRESS

 

Pátá disciplína
Teorie a praxe učící se organizace
Peter M. Senge
Vyšlo v Management Pressu v řadě Knihovna světového managementu.
The  Fifth Discipline. The Art and Practíce of the Learning Organizatíon
Překlad z angličtiny Irena Grusová.

Dovolím si začít tuto recenzi trochu netradičně.
Mám před sebou knihu o 440-ti stranách, plnou velmi cenných myšlenek a 24  stran A4 plných svých výpisků.  Musím říci, že výběr nebyl vůbec snadný, neboť v knize vše se vším souvisí a na první pohled nejde nic vynechat.  Nicméně, tak či onak, mám první krok za sebou. Teď bych potřeboval nějaký ten ZIPovací ( komprimační ) program, který by – pokud možno bez ztráty kvality – vytvořil z 24 stran těch ( snad ) přijatelných 5.  stran.
Po několika marných pokusech jsem se rozhodl pro kompromis.  Na webové stránce vydavatelství Management Press, je velmi kvalitní anotace knihy. Obávám se, že bych to na stejné ploše  lépe nedokázal a tak jsem si dovolil převzít část textu této anotace pro svoji recenzi. To mi nejen ušetřilo hodně práce, ale především mi to umožňuje zvolit cestu, která spočívá v prezentaci přístupu autora k tématu formou dodatku, obsahujícího  mírně upravené citace vybraných částí knihy. K výběru jsem se mohl odhodlat teprve po několikerém projití celé knihy. 
Než se pustíme do přiblížení problematiky knihy „Pátá disciplina“, dovolte mi vyjádřit svůj dojem z knihy. Pokud bych měl jedinou možnost volby knihy, jejíž obsah by ( nejen ) studenti vysokých škol měli znát, plně chápat  a s jejímiž poznatky by měli začít pracovat, pak bych jednoznačně volil právě tuto knihu Petera Sengeho ( v jejím 2. vydání).
Upoutala mne jedna věta z knihy P. Sengeho, která, dle mého názoru, vyjadřuje podstatu problematiky, které je kniha věnována: „Mohlo by se říci, že celé globální podnikatelské společenství se učí, jak se společně učit, stává se učícím se společenstvím.“

Kniha je rozdělena do následujících částí:
- JAK NAŠE JEDNÁNÍ VYTVÁŘÍ NAŠI SKUTEČNOST… MŮŽEME MĚNIT
- PÁTÁ DISCIPLINA: ZÁKLAD UČÍCÍ SE ORGANIZACE
- ZÁKLADNÍ DISCIPLÍNY: BUDOVÁNÍ UČÍCÍ SE ORGANIZACE
- ZKUŠENOSTI A POUČENÍ Z PRAXE
- CODA

Můžete se ptát, proč jsem si vybral knihu k recenzi až v době dotisku 2. vydání a ne dříve. Odpověď je jednoduchá a moc slávy mi nepřidá. Problematika „učící se organizace“ mne v plné míře oslovila až nyní a zejména název knihy „Pátá disciplina“ jsem si rozšifroval až když jsem se pustil do jejího studia. ( Autor mi v názvu knihy přímo nenapověděl, že  jde především, i když nejen, o systémové myšlení :-). )   O to více si knihy cením poté, co jsem  ji důkladně prostudoval.  Profesionální překlad Ireny Grusové mi pochopení náročné materie velmi usnadnil.

Pokud byste chtěli nahlédnout do hodnocení (23) knihy na „Google books“, nebo byste si chtěli přečíst anotaci 2. vydání knihy v angličtině, můžete využít TENTO odkaz.
(http://books.google.com/books?id=uPAMkK118OcC&dq=senge+the+fifth+discipline+2006&cd=1)   

A nyní k souhrnné charakteristice knihy:
Peter Senge,
jeden z nejvýznamnějších světových autorů v oboru managementu a vedení lidí, v knize popisuje, jak se organizace mohou zbavit "poruch učení", které ohrožují jejich produktivitu a úspěch, a to tím, že si osvojí zásady systémového myšlení a strategie učící se organizace, strategie, jež rozvíjejí schopnost lidí dosahovat výsledků, na nichž jim opravdu záleží.
Knihu
lze bez nadsázky zařadit mezi  „klasická“ díla světové manažerské literatury. Aktualizované vydání knihy z roku 2006 ( první vyšlo v roce 1990 ) přináší více než sto stran nového textu a nové kapitoly, které vycházejí z patnáctiletých zkušeností s uplatňováním hlavních myšlenek knihy v praxi velké řady organizací různého typu a zaměření a různé odvětvové působnosti.
Autor v knize zdůrazňuje, že  vzhledem ke zvyšující se složitosti a vzájemné závislosti systémů je třeba, aby si organizace osvojily nové schopnosti a dovednosti, pokud si mají dále uchovat svou životaschopnost. Vyzývá k tomu, aby organizace změnily způsob, jakým pohlížejí na procesy učení a vzájemnou interakci na všech svých úrovních, aby změnily způsob myšlení (pohledu na svět) od tradičního „lineárního“ myšlení směrem k myšlení systémovému a přeměnily se v učící se organizace – v organizace rychle reagující a přizpůsobivé, v nichž si lidé uvědomují, jak jejich vlastní jednání vytváří jejich skutečnost (a bývá tedy také příčinou jejich problémů) a jak ji mohou měnit, čili v organizace, které nepřetržitě zvyšují svou schopnost vytvářet vlastní budoucnost.

Za konkrétní vyjádření nových schopností učící se organizace považuje autor pět disciplín (strategií): mentální modely (hluboce zakořeněné předpoklady či představy, které ovlivňují to, jak svět vykládáme), osobní mistrovství (schopnost uvědomovat si své vlastní předpoklady a prohlubovat svou osobní vizi), společně sdílená vize (schopnost udržovat společně sdílený obraz budoucnosti) a týmové učení (schopnost členů týmu vést dialog, zahájit „společné přemýšlení“ a učit se z vlastních zkušeností). Jako disciplínu, která čtyři předchozí integruje a slučuje je do jednoho soudržného celku teorie a praxe, považuje P. Senge  pátou disciplínu– systémové myšlení, jež umožňuje porozumět hlubším souvislostem jevů, pochopit strukturní vzorce probíhajících změn, a to na základě poznání systémových „archetypů“ a jejich zpětnovazební povahy.

A nyní si vás dovoluji požádat, abyste nahlédli do DODATKU, který jsem umístil na samostatné stránce a zvážili, zda nejdříve dočtete tento souvislý text se souhrnnou charakteristikou knihy, nebo se věnujete výběr poznatků a myšlenek, které mne v knize nejvíce upoutaly.
Dodatek si zobrazíte kliknutím na následující odkaz:
www.akamonitor.cz/recenze/psenge2.htm.

Pečlivě zpracované postřehy, poznatky a předkládané zkušenosti celé plejády praktiků systémového myšlení, kteří při své práci uplatňují zásady učící se organizace v řadě různých zemí celého světa, mohou pomoci podnikovým i nepodnikovým organizacím a jejich vůdčím osobnostem pomoci získat nové, dosud nevyužité zdroje konkurenční výhody a zvyšovat jejich schopnost dosahovat vlastních cílů a vnímat přitom a respektovat vlastní zařazenost do širších či vyšších systémů.
Kniha P. Sengeho pojednává v širších souvislostech o systémovém myšlení a rozbor této problematiky je sám o sobě vynikající ukázkou jeho uplatnění v praxi. Osobně si nejvíce vážím celistvého, komplexního přístupu k problematice disciplin učení.

Vzdělávání pro jednadvacáté století se musí zásadně změnit
a musí být zásadně odlišné od vzdělávání pro devatenácté a pro dvacáté století. Je třeba vytvořit prostor pro inovace, nikoli jen tlačit na výkonnost.  Školy, které se nedokáží zaměřit na tyto potřeby, budou stále více odsouvány na okraj společnosti a v očích našich dětí ztratí veškerý význam.

Je jasné, že pokud jde o vytváření učících se organizací, neexistuje žádné rychlé a zázračné řešení – nemáme k dispozici žádné jednoduché recepty. Přesto jsme se již naučili mnohému a nadále získáváme nové poznatky o tom, jak vytvářet pracovní prostředí, v nichž vznikají nápadité výsledky a kde se přitom lidé dobře baví.

Ukázalo se opět, že výběr titulů do Knihovny světového managementu zvládá Management Press dokonale. 
Pro každého, kdo má určitou zkušenost v managementu je studium obsahu  knihy nejen poučením, ale i potěšením. Nacházíme v textu rozbory celé řady „svých“ problémů, což svědčí o skutečném propojení teorie a praxe v přístupu autora k celé náročné problematice systémového myšlení.

Kniha P. Sengeho „Pátá disciplina“ je určena všem, kdo dychtí po učení, zejména těm z nás, kteří si chtějí osvojit znalosti a praktické zásady kolektivního učení.
Manažerům by měla tato kniha pomoci při výběru konkrétních postupů, dovedností a disciplín, které jim částečně umožní zbavit vytváření učících se organizací jeho povahy tajemného umění (ačkoli i tak uměním zůstane).
Rodičům mezi námi by měla tato kniha pomoci, abychom dokázali nechat své děti být našimi učiteli stejně, jako se snažíme být my jejich učiteli – protože nás mohou mnohému naučit o učení se jako o způsobu života.
Ostatním občanům pak dialog o tom, proč soudobé organizace nejsou v učení nijak zvlášť dobré a co vytváření učících se organizací vyžaduje, odkrývá některé z nástrojů, jež potřebují naše společenství a společnosti k tomu, aby se dokázaly mnohem lépe učit.

Přál bych si, aby i tento můj text, který je kombinací recenze a konspektu obsahu mimořádně cenné knihy, pomohl pochopit význam systémového myšlení v kontextu ostatních disciplin managementu.

A proto na závěr citát z knihy P.Sengeho, který by nám měl dodat optimismu: 
„Pokud … žijeme své životy tak, že se snažíme dosáhnout toho, na čem nám nejvíce záleží, a pokud děláme svou práci společně s lidmi, jejichž přátelství si ceníme, dostává se nám tak veškerého štěstí, které potřebujeme. V tomto smyslu je štěstí prostě vedlejším produktem dobře žitého života. To je to, co motivuje praktiky organizačního učení.“

Knihu vřele doporučuji pedagogům, studentům i manažérům firem a institucí. Kniha má mnoho co říci i nám všem jako „občanům systému“ ( pozn. pojem P. Sengeho ).

V Plzni dne 31. ledna 2010.
doc. Arnošt Katolický
 

 

V Plzni dne 31. ledna 2010.