Copywrite Zoner software, a.s.
2010
Téma knihy je sice jedním z nejčastěji připomínaných
témat fotografie, současně je to něco, v čem
nejčastěji v praxi hřešíme. Samotný fakt, že
jsem se rozhodl knize Michaela Freemana věnovat na
svém portálu mimořádnou pozornost, svědčí o tom, že
jsem si vědom značných rezerv. Po prostudování
knihy, plné myšlenek a výborných obrazových ukázek,
jsem se rozhodl přiblížit obsah knihy výběrem
poznatků a myšlenek autora, které nejlépe vystihují
jeho přístup k tématu. Vzhledem k tomu, že
pokrytí všech 3 kapitol by zabralo příliš místa,
jakož i proto, že jádro pojetí přece jen leží spíš
v problematice záměru fotografie než v oblasti stylu
a postupui, vybral jsem myšlenky pouze z první
kapitoly.
Na úvod nabízím alespoň základní informaci o obsahu.
Kniha je rozdělena do 3 kapitol:
KAPITOLA 1: ZÁMĚR
KAPITOLA 2: STYL
KAPITOLA 3: POSTUP
Obsah první kapitoly má následující strukturu:
- Více rovin objektu
- Dobrý vzhled
- Různá krása
- Mrtvá monstra
- Klišé a ironie
- Obyčejné neobyčejné
- Odhalení
Z dalších dvou kapitol vybírám pouze některá dílčí
témata:
- Harmonie
- Vedení pohledu
- Minimalismus
- Interaktivní kompozice
- Čas a pohyb
- Hyperrealistický vzhled
A zde jsou hlavní myšlenky první kapitoly,
věnované záměru fotografie, jak jsem je vybral při
studiu knihy:
„… dalo by se říct, že fotografie je jiná v poslední
době, protože kombinace digitálních technologií a
internetu, spolu se změnou statutu a smyslu umění
ohlašuje nástup éry demokratické fotografie“.
„Publikum, které si fotografie prohlíží současně
samo fotí! Ouvej. Něco takového se umělcům většinou
moc nelíbí, ale tak se věci vyvinuly, i myslím, že
je příhodná doba pro svedení prohlížení a pořizování
snímků dohromady.“
„Naučit se lépe fotografie číst by mohlo, a asi i
mělo, vést k tvorbě lepších fotografií.“
„Miliónová otázka samozřejmě je, co dělá dobrou
fotografii? Těžko říct. Mohl bych odpovědět, že
dobrá kompozice nebo nějaké jiné specifické kvality,
ale to bych hodně zjednodušoval. …. Já jich (
vlastností ) znám šest. Vy si možná nějaké
přidáte, ale myslím, že by spíš šlo o podmnožiny
těch zde uvedených. Ne všechny dobré fotografie mají
všechny tyto vlastnosti, ale většina z nich ano.
1. Obsahuje to, co se obecné líbí.
2. Stimuluje a provokuje.
3. Má více úrovní.
4. Vyhovuje kulturním souvislostem.
5. Obsahuje nějakou myšlenku.
6. Je věrná svému médiu.“
„Použití fotoaparátu je tak účelné a přímočaré, že
jakékoliv otázky na to, co je objektem, se zprvu
zdají zbytečné. Ale … ne všechny objekty jsou
takové, jaké se zdají na první pohled. … Nebo je
očividný objekt součástí něčeho většího, součástí
myšlenky. Je to důležité, protože prvním krokem je
pro nás pro všechny rozhodnutí, co vlastně chceme
vyfotit. Tento náš záměr následně ovlivní celý
průběh focení a zpracování snímku. … Ale není to jen
otázka stylu? Když vyberete objekt jako součást
něčeho jiného – nějakého projektu nebo fotografie
s širším smyslem – pak to patří sem (do kapitoly),
pod záměr. A podle toho, co se snažíte ukázat,
fotografování pojmete.“
„To, co přiměje fotografa zvednou fotoaparát,
vlastně vůbec nemusí být hmotné, může to
prostupovat celou scénu. … Můžeme se však od
zřejmých, rozeznatelných objektů, světla, barev a
prostorových vztahů vzdálit ještě víc. Objekty
mohou být i abstraktní.“
„Fotografie o fotografování nemusí být pro každého,
ale má v uměleckém světě své místo, což znamená –
rozhodnete-li se vydat touto cestou, jakékoliv téma
je přípustné“.
DOBRÝ VZHLED
„Než se začneme pokoušet o dosažení krásy, musíme se
rozhodnout, jestli ji vůbec na fotografii chceme …
záleží však na tom, jakému druhu fotografie se
věnujete. Musíme se ale shodnout, že něco vypadá
dobře, jinak to nemá smysl. Když však zmíníme krásu,
mnohým z nás vyvstane na mysli fráze, že každému se
líbí něco jiného. Jde o natolik složité klišé, že
ani nepřemýšlíme o tom, jak je nesmyslné. Nemělo by
smysl, kdyby se nějaké dílo líbilo jednomu člověku a
všem ostatním ne. Krása potřebuje shodu, nebo
alespoň určitou možnost shody. -… Ale jen
menšina moderního umění se soustředí na krásu“.
„Je podstatný rozdíl mezi krásou objektu a krásou
pojetí. Objekty a scény, které se obecné
považují za krásné, jsou takové bez ohledu na to,
jak je vyfotografujeme, ale samozřejmě záleží na
zdatnosti fotografa, aby si zachovaly krásu i na
snímku. … Je obtížné jasně rozlišit mezi krásou
objektu a krásou kompozice a nasvícení. Nicméně
tento rozdíl naznačuje zajímavé tvůrčí možnosti,
např. snahu udělat hezké něco, co hezké není.“
„Naše vnímání krásy ovlivňují také naše k „hezké
vzpomínky“. Souvisí to s tím, jak pro žíváme to,
co vidíme“.
"Krása je nakonec to, co vyhovuje očekávání většiny
lidí, tomu, co mají ze zvyku
rádi. Nezní to moc originálně, a opravdu to
originální není. Krása neobnáší mnoho překvapení,
a platí to jak o lidské tváři, tak o přírodě.“
„Krása není užitečná, jen příjemná. Ale u lidí je
krása rozhodně užitečná“.
RŮZNÁ KRÁSA
„Lidé mají různý vkus. Časem se mění a také se liší
mezi kulturami. Kultura, umění a móda podléhají
globalizaci stejně jako ekonomika.“
„Lidská krása je zvláštní případ, protože jsme
zaujatí a zpravidla si o lidech na fotografiích
děláme dost osobní názor – třeba nám připadají
atraktivní, ztotožňujeme se s nimi, považujeme je za
ideál.“
„Pokud jde o obecnější krásu, např. přírody, stavby
nebo obecně jakéhokoliv objektu, největší změnou je,
že krása nemusí být nutně dokonalá. To je zcela
nový pohled.
MRTVÁ MONSTRA
„Jinou formou krásy je vznešenost.
V některých případech nás fascinují scény či
situace, které jsou ohromující, majestátní, nebo
dokonce hrozivé. … Není to až tak neobvyklé, jak by
souhlasil každý, kdo někdy stál na okraji kráteru
sopky, když se začala třást zem, nebo kdo zůstal na
otevřeném prostranství, když se blížila bouřka a
blýskalo se. … Fotografie se pro zachycení takových
majestátních výjevů dobře hodí, protože situace
je často proměnlivá, např. při bouři, a je
potřeba rychle reagovat. Fotografie má ale zároveň
tu nevýhodu, že veškeré dění a zažitky redukuje
do formátu, na který jsme již příliš zvyklí.
Navíc na našem ohromení se často podílejí i jiné
než vizuální podněty (např. hromobití a vítr),
takže fotografie se musí vypořádat také s touto
výzvou.“
„Ohromná výhoda fotografie je v tom, že vypadá
reálně. I když víme, že je na snímku čistě
fantazie, nevidíme žádné tahy štětce a divák má
nějak stále dojem, že jde o snímek něčeho, a ne
jen nános barev.“
KLIŠÉ A IRONIE
„Ve fotografii jsou klišé možná méně obvyklá než
naoř. v literatuře. Jsou ale o to problematičtější,
protože je těžší se jim vyhnout“. … Při
focení některých scén jednoduše není na výběr
z několika různých úhlů pohledu. A rozhodně se
to týká velkých, statických scenérií a budov,
s které má každý možnost navštívit, ať už je to
Velký kaňon, Eiffelovka nebo jiný magnet na turisty.
Problém je v tom, že už i jsou okoukané“.
„Klišé znamená, že je něco otřepané nebo
příliš často používané. Většinou považujeme klišé za
důkaz nedostatku kreativity, lenosti či
obojího. … Ale jak se vůbec z něčeho stane klišé?
Nic z toho, co povazujeme za klišé, z počátku nebylo
otřepané běžné“.
„Ale zpět k problému s okoukaným „dokonalým“ úhlem
pohledu. Existuje vůbec něco takového? A podle
jakého vkusu to posoudíme? … Je zajímavé, že vkus
veřejnosti lze vysledovat z prodejů ve fotobankách,
kolem kterých se v současnosti víceméně točí celý
trh s fotografiemi. … Nejvýdělečnější ty fotografie,
které se prohlížejí znovu a znovu. Již jen tím,
že se prodaly a reprodukovaly tolikrát, se z nich
stává klišé. Z tvůrčího hlediska to asi
nepotěší, ale z finančního hlediska si snad nelze
přát víc. … Ze strategií profesionálních fotografu
prodávajících prostřednictvím fotobank se lze hodně
přiučit, protože zacházejí s materiálem, který
snadno sklouzne ke klišé.“
„Pro fotografy, kteří se chtějí od ostatních nějak
kreativně odlišit a dodat svým snímkům
charakteristický punc, jsou scény s omezeným výběrem
úhlů pohledu tvrdým oříškem k rozlousknutí. Navíc je
tu ten hlodavý pocit, že nejste první“.
„Nejlepším způsobem, jak se vypořádat
s fotografickým klišé, je předefinovat objekt.
Již byla řeč o tom, že definice objektu může být
mnohem širší, než si většina lidí myslí. Známé
místo, které na fotografiích působí jako klišé,
lze zpracovat v jiném kontextu“.
„Jak přirozené, tak komerční objekty byly odsouzeny
k tomu, aby se z nich stalo klišé tím, že nejprve
byly inovační a pak módní. Stejně jako jiná
klišé i tato se zrodila z tvrdé práce a
představivosti a stala se obětí vlastního úspěchu.
„Mnoho fotografů si všímá jiných aspektů života a
scenérií než těch podbízivých. Sice je těžké
ignorovat to, co většinu lidí přitahuje, ale není to
vždy nemožné“.
OBYČEJNÉ NEOBYČEJNĚ
„Když je řeč o klišé, nevyhnutelně se dostáváme
k otázce, co je tedy patřičným objektem pro
fotografii; o tom se debatuje, co existují
fotoaparáty. Výraz „patřičný objekt“ má podtext
správnosti, ale časy se mění. … Většina fotografů
začíná hledáním objektu, který uspokojí jejich
ambice, a nejjednodušší je vybrat si ze zavedených
témat, nebo hledat ve svém okolí. To první si lidé
myslí, že by měli fotit, na to druhé stačí
bez velkého přemýšlení namířit fotoaparát“.
„Jednou ze zásadních změn ve fotografii je, že
nyní se za přijatelná témata považují i běžné,
obyčejný věci a životy. Novinky, které ovlivní
milióny, dosud neviděné zázraky přírody a výrazy
hlubokých emocí budou samozřejmě vždy důležité a
fascinující, ale i všední témata mají pro
fotografii svou hodnotu, pokud je fotograf nějak
zajímavě zpracuje…. Zůstává však hádankou, proč
tolik fotografií - např. požárních hydrantů - stále
vypadá jen jako momentky požárních hydrantů.
Prohlídka takových snímků, které najdete online,
není nijak inspirující, a spíše by podněcovala
k návratu k nějakým zvláštním objektům zaručujícím
dobré výsledky. Tak to být nemusí. Pouliční zařízení
je stále dobrým objektem, když se splní určité
podmínky. První podmínkou je originalita
a druhou to, že publikum přimějete se na takové
objekty dívat vážně.To platí pro všechny všední
objekty. U všedních objektů je to ještě důležitější
než u těch, které jsou sami o sobe výjimečné.“
„Co se týká prezentace, je potřeba fotografie
divákům předložit tak, aby je jen nepřelétli
pohledem, protože vědí, co to je, a nezajímá je to.
Někdy k tomu stačí velmi zajímavé zpracování, ale
když ne, chce to ještě něčím pomoci. … Fotit
nedopalky dnes již není nic extra, protože
hranice přijatelnosti již byly prolomeny.
Nejdůležitější je zpracování, tím víc, když je
objekt banální“.
„Kterékoliv z pojetí a metod, o kterých tam (
v kapitole o stylu ) píšu, zde má potenciální
uplatnění.“
„Fotíte-li pro obecenstvo, což dělá skoro každý
fotograf, to, jak lidé vaše dílo uvidí, výrazně
ovlivní, jak na ně zapůsobí. Možnosti se hodně
rozšířily s příchodem poměrně levného
velkoformátového tisku a díky webovým galeriím.
ODHALENI
„Téměř všechny stručné rady ohledné fotografování,
včetně „foťte víc zblízka“, „používejte jednoduché
pozadí“ a „používejte venku blesk“ (což jsou některé
z top tipů na zákaznickém webu firmy Kodak),
předpokládají, že je potřeba ukázat co nejvíc –
jinými slovy vytvořit charakter. … U mnoha scén a
objektů myšlenka optimálního úhlu pohledu a
nasvícení souvisí se získáním co nejvíce
vizuálních ‚formací. --- Když je něco tak
zřetelně vidět, má to i nevýhodu: často to není
moc zajímavé. Je to tím, že čím přehlednější
je snímek, tím méně má divák práce. …
Zkoumání a luštění fotografie je součástí divákova
požitku z ní, takže v přebytku jasně čitelných,
čistých, perfektně nasvícených a zaostřených snímků
může publikum ztratit zájem. Proto se
občas vyplatí dát divákovi něco k hledání, aby se do
fotografie zabral.“
„Divák k fotografii přistoupí, chvíli si ji
prohlíží, pak si uvědomí, že je toho na ní víc, než
si myslel, a konečné si všimne něčeho, co nebylo
zřejmé na první pohled. Nebyla by takto
konstruovaná fotografie zajímavější a
pamětihodnější?“
„S odhalením na fotografii souvisí dva problémy.
Jak oddálit moment, kdy si divák něčeho na
fotografii všimne, aniž by mezitím úplně ztratil
zájem, ale také jak divákovu pozornost
správně nasměrovat. … Fotografie musí hledat
příležitosti a jednoduše využít situace, která
vypadá slibně. Je dobré znát techniky, které
fungují, abyste je mohli při focení okamžitě použít.
Zpracování zejména RAW souborů umožňuje vytvořit
širokou škálu dalších interpretací. Lze měnit
rozsah jasů, sytost, kontrast atd. V rámci
možností vyfotografované scény můžete změnou
některých z těchto vlastností snímku nasměrovat
divákův pohled“. Tyto relativně jemné techniky
pro oddálení a přesunutí pozornosti patří prakticky
pod kompozici. Ale na začátku jsou spojené
s motivem pro pořízení snímku. Také musí být
dostatečně velký, aby byly vidět detaily, takže čím
víc vyplňuje naše zorné pole, tím lépe. … Dále je
důležité, jak „skryty“ je objekt pro první pohled:
když je moc nevýrazný nebo malý, hrozí, že diváka
nezaujme.“
„Snaha vést divákům pohled a směřovat jeho pozornost
je jen jednou ze strategií, jak udělat snímky
zajímavější a ne hned na první pohled jasné.
Další strategie se soustředí na různá vodítka –
třeba stín nebo na část většího objektu, aby
si divák mohl zbytek domyslet. …. Další metody
spočívají ve focení trochu mimo cil nebo něčeho,
co „odráží“ hlavní téma. … Někdy to může být i
doslovné, např. vyfotíme reakce publika namísto
samotné show, nebo častěji vyfotíme obojí a pak se
rozhodneme, který snímek je lepší. Podobně jako u
oddálení odhalení malého, ale důležitého objektu je
potřeba rozhodnout se o míře. Někdy už je snímek
tak nejasný či dvojznačný, že je potřeba jej
vysvětlit v popisku. … U některých fotografií se
zkrátka a nedá čekat, že divák sám zcela pochopí, co
se snažil fotograf vyjádřit, a popisek může
diváka správně nasměrovat“.
Podobně bychom mohli pokračovat s obsahem dalších
dvou kapitol. První kapitolu jsem si vybral
k podrobnější prezentaci myšlenek autora na základě
poznání, že právě v oblasti záměru nacházíme u
začínajícího nebo méně zkušeného fotografa nejvíce
rezerv zlepšení.
Knihu vřele doporučuji a trochu lituji, že
jsem tuto recenzi nepřipravil dříve. Kniha vyšla
v roce 2010.
doc. Arnošt Katolický,
16. listopadu 2011.
|