Copywrite Zoner software, a.s. 2010

Téma knihy je sice jedním z nejčastěji připomínaných témat fotografie, současně je to něco, v čem nejčastěji v praxi hřešíme. Samotný fakt, že jsem se rozhodl knize Michaela Freemana věnovat na svém portálu mimořádnou pozornost, svědčí o tom, že jsem si vědom značných rezerv. Po prostudování knihy, plné myšlenek a výborných obrazových ukázek, jsem se rozhodl přiblížit obsah knihy výběrem poznatků a myšlenek autora, které nejlépe vystihují jeho přístup k tématu. Vzhledem k tomu, že pokrytí  všech 3 kapitol by zabralo příliš místa, jakož i proto, že jádro pojetí přece jen leží spíš v problematice záměru fotografie než v oblasti stylu a postupui, vybral jsem myšlenky pouze z první kapitoly.
Na úvod nabízím alespoň základní informaci o obsahu. Kniha je rozdělena do 3 kapitol:
KAPITOLA 1: ZÁMĚR
KAPITOLA 2: STYL
KAPITOLA 3: POSTUP

Obsah první kapitoly má následující strukturu:
- Více rovin objektu
- Dobrý vzhled
- Různá krása
- Mrtvá monstra
- Klišé a ironie
- Obyčejné neobyčejné
- Odhalení
Z dalších dvou kapitol vybírám pouze některá dílčí témata:
- Harmonie
- Vedení pohledu
- Minimalismus
- Interaktivní kompozice
- Čas a pohyb
- Hyperrealistický vzhled

A zde jsou hlavní myšlenky první kapitoly, věnované záměru fotografie, jak jsem je vybral při studiu knihy:
„… dalo by se říct, že fotografie je jiná v poslední době, protože kombinace digitálních technologií a internetu, spolu se změnou statutu a smyslu umění ohlašuje nástup éry demokratické fotografie“.

„Publikum, které si fotografie prohlíží současně samo fotí! Ouvej. Něco takového se umělcům většinou moc nelíbí, ale tak se věci vyvinuly, i myslím, že je příhodná doba pro svedení prohlížení a pořizování snímků dohromady.“

„Naučit se lépe fotografie číst by mohlo, a asi i mělo, vést k tvorbě lepších fotografií.“

„Miliónová otázka samozřejmě je, co dělá dobrou fotografii? Těžko říct. Mohl bych odpovědět, že dobrá kompozice nebo nějaké jiné specifické kvality, ale to bych hodně zjednodušoval. …. Já jich ( vlastností ) znám šest. Vy si možná nějaké přidáte, ale myslím, že by spíš šlo o podmnožiny těch zde uvedených. Ne všechny dobré fotografie mají všechny tyto vlastnosti, ale většina z nich ano.
1. Obsahuje to, co se obecné líbí.
2. Stimuluje a provokuje.
3. Má více úrovní.
4. Vyhovuje kulturním souvislostem.
5. Obsahuje nějakou myšlenku.
6. Je věrná svému médiu.“

„Použití fotoaparátu je tak účelné a přímočaré, že jakékoliv otázky na to, co je objektem, se zprvu zdají zbytečné. Ale … ne všechny objekty jsou takové, jaké se zdají na první pohled. … Nebo je očividný objekt součástí něčeho většího, součástí myšlenky. Je to důležité, protože prvním krokem je pro nás pro všechny rozhodnutí, co vlastně chceme vyfotit. Tento náš záměr následně ovlivní celý průběh focení a zpracování snímku. … Ale není to jen otázka stylu? Když vyberete objekt jako součást něčeho jiného – nějakého projektu nebo fotografie s širším smyslem – pak to patří sem (do kapitoly), pod záměr. A podle toho, co se snažíte ukázat, fotografování pojmete.“

„To, co přiměje fotografa zvednou fotoaparát, vlastně vůbec nemusí být hmotné, může to prostupovat celou scénu. …  Můžeme se však od zřejmých, rozeznatelných objektů, světla, barev a prostorových vztahů vzdálit ještě víc. Objekty mohou být i abstraktní.“

„Fotografie o fotografování nemusí být pro každého, ale má v uměleckém světě své místo, což znamená – rozhodnete-li se vydat touto cestou, jakékoliv téma je přípustné“.

DOBRÝ VZHLED
„Než se začneme pokoušet o dosažení krásy, musíme se rozhodnout, jestli ji vůbec na fotografii chceme … záleží však na tom, jakému druhu fotografie se věnujete. Musíme se ale shodnout, že něco vypadá dobře, jinak to nemá smysl. Když však zmíníme krásu, mnohým z nás vyvstane na mysli fráze, že každému se líbí něco jiného. Jde o natolik složité klišé, že ani nepřemýšlíme o tom, jak je nesmyslné. Nemělo by smysl, kdyby se nějaké dílo líbilo jednomu člověku a všem ostatním ne. Krása  potřebuje shodu, nebo alespoň určitou možnost shody. -… Ale jen menšina moderního umění se soustředí na krásu“.

„Je podstatný rozdíl mezi krásou objektu a krásou pojetí. Objekty a scény, které se obecné považují za krásné, jsou takové bez ohledu na to, jak je vyfotografujeme, ale samozřejmě záleží na zdatnosti fotografa, aby si zachovaly krásu i na snímku. … Je obtížné jasně rozlišit mezi krásou objektu a krásou kompozice a nasvícení. Nicméně tento rozdíl naznačuje zajímavé tvůrčí možnosti, např. snahu udělat hezké něco, co hezké není.“

„Naše vnímání krásy ovlivňují také naše k „hezké vzpomínky“. Souvisí to s tím, jak pro žíváme to, co vidíme“.

"Krása je nakonec to, co vyhovuje očekávání většiny lidí, tomu, co mají ze zvyku rádi. Nezní to moc originálně, a opravdu to originální není. Krása neobnáší mnoho překvapení, a platí to jak o lidské tváři, tak o přírodě.“

„Krása není užitečná, jen příjemná. Ale u lidí je krása rozhodně užitečná“.

RŮZNÁ KRÁSA
„Lidé mají různý vkus. Časem se mění a také se liší mezi kulturami. Kultura, umění a móda podléhají globalizaci stejně jako ekonomika.“

„Lidská krása je zvláštní případ, protože jsme zaujatí a zpravidla si o lidech na fotografiích děláme dost osobní názor – třeba nám připadají atraktivní, ztotožňujeme se s nimi, považujeme je za ideál.“

„Pokud jde o obecnější krásu, např. přírody, stavby nebo obecně jakéhokoliv objektu, největší změnou je, že krása nemusí být nutně dokonalá. To je zcela nový pohled.

MRTVÁ MONSTRA
„Jinou formou krásy je vznešenost. V některých případech nás fascinují scény či situace, které jsou ohromující, majestátní, nebo dokonce hrozivé. … Není to až tak neobvyklé, jak by souhlasil každý, kdo někdy stál na okraji kráteru sopky, když se začala třást zem, nebo kdo zůstal na otevřeném prostranství, když se blížila bouřka a blýskalo se. … Fotografie se pro zachycení takových majestátních výjevů dobře hodí, protože situace je často proměnlivá, např. při bouři, a je potřeba rychle reagovat. Fotografie má ale zároveň tu nevýhodu, že veškeré dění a zažitky redukuje do formátu, na který jsme již příliš zvyklí. Navíc na našem ohromení se často podílejí i jiné než vizuální podněty (např. hromobití a vítr), takže fotografie se musí vypořádat také s touto výzvou.“

„Ohromná výhoda fotografie je v tom, že vypadá reálně. I když víme, že je na snímku čistě fantazie, nevidíme žádné tahy štětce a divák má nějak stále dojem, že jde o snímek něčeho, a ne jen nános barev.“

KLIŠÉ A IRONIE
„Ve fotografii jsou klišé možná méně obvyklá než naoř. v literatuře. Jsou ale o to problematičtější, protože je těžší se jim vyhnout“. … Při focení některých scén jednoduše není na výběr z několika různých úhlů pohledu. A rozhodně se to týká velkých, statických scenérií a budov, s které má každý možnost navštívit, ať už je to Velký kaňon, Eiffelovka nebo jiný magnet na turisty. Problém je v tom, že už i jsou okoukané“.

„Klišé znamená, že je něco otřepané nebo příliš často používané. Většinou považujeme klišé za důkaz nedostatku kreativity, lenosti či obojího. … Ale jak se vůbec z něčeho stane klišé? Nic z toho, co povazujeme za klišé, z počátku nebylo otřepané běžné“.

„Ale zpět k problému s okoukaným „dokonalým“ úhlem pohledu. Existuje vůbec něco takového? A podle jakého vkusu to posoudíme? … Je zajímavé, že vkus veřejnosti lze vysledovat z prodejů ve fotobankách, kolem kterých se v současnosti víceméně točí celý trh s fotografiemi. … Nejvýdělečnější ty fotografie, které se prohlížejí znovu a znovu. Již jen tím, že se prodaly a reprodukovaly tolikrát, se z nich stává klišé. Z tvůrčího hlediska to asi nepotěší, ale z finančního hlediska si snad nelze přát víc. … Ze strategií profesionálních fotografu prodávajících prostřednictvím fotobank se lze hodně přiučit, protože zacházejí s materiálem, který snadno sklouzne ke klišé.“

„Pro fotografy, kteří se chtějí od ostatních nějak kreativně odlišit a dodat svým snímkům charakteristický punc, jsou scény s omezeným výběrem úhlů pohledu tvrdým oříškem k rozlousknutí. Navíc je tu ten hlodavý pocit, že nejste první“.

„Nejlepším způsobem, jak se vypořádat s fotografickým klišé, je předefinovat objekt. Již byla řeč o tom, že definice objektu může být mnohem širší, než si většina lidí myslí. Známé místo, které na fotografiích působí jako klišé, lze zpracovat v jiném kontextu“.

„Jak přirozené, tak komerční objekty byly odsouzeny k tomu, aby se z nich stalo klišé tím, že nejprve byly inovační a pak módní. Stejně jako jiná klišé i tato se zrodila z tvrdé práce a představivosti a stala se obětí vlastního úspěchu.

„Mnoho fotografů si všímá jiných aspektů života a scenérií než těch podbízivých. Sice je těžké ignorovat to, co většinu lidí přitahuje, ale není to vždy nemožné“.

OBYČEJNÉ NEOBYČEJNĚ
„Když je řeč o klišé, nevyhnutelně se dostáváme k otázce, co je tedy patřičným objektem pro fotografii; o tom se debatuje, co existují fotoaparáty. Výraz „patřičný objekt“ má podtext správnosti, ale časy se mění. … Většina fotografů začíná hledáním objektu, který uspokojí jejich ambice, a nejjednodušší je vybrat si ze zavedených témat, nebo hledat ve svém okolí. To první si lidé myslí, že by měli fotit, na to druhé stačí bez velkého přemýšlení namířit fotoaparát“.

„Jednou ze zásadních změn ve fotografii je, že nyní se za přijatelná témata považují i běžné, obyčejný věci a životy. Novinky, které ovlivní milióny, dosud neviděné zázraky přírody a výrazy hlubokých emocí budou samozřejmě vždy důležité a fascinující, ale i všední témata mají pro fotografii svou hodnotu, pokud je fotograf nějak zajímavě zpracuje…. Zůstává však hádankou, proč tolik fotografií - např. požárních hydrantů - stále vypadá jen jako momentky požárních hydrantů. Prohlídka takových snímků, které najdete online, není nijak inspirující, a spíše by podněcovala k návratu k nějakým zvláštním objektům zaručujícím dobré výsledky. Tak to být nemusí. Pouliční zařízení je stále dobrým objektem, když se splní určité podmínky. První podmínkou je originalita a druhou to, že publikum přimějete se na takové objekty dívat vážně.To platí pro všechny všední objekty. U všedních objektů je to ještě důležitější než u těch, které jsou sami o sobe výjimečné.“

„Co se týká prezentace, je potřeba fotografie divákům předložit tak, aby je jen nepřelétli pohledem, protože vědí, co to je, a nezajímá je to. Někdy k tomu stačí velmi zajímavé zpracování, ale když ne, chce to ještě něčím pomoci. … Fotit nedopalky dnes již není nic extra, protože hranice přijatelnosti již byly prolomeny. Nejdůležitější je zpracování, tím víc, když je objekt banální“.

„Kterékoliv z pojetí a metod, o kterých tam ( v kapitole o stylu ) píšu, zde má potenciální uplatnění.“

„Fotíte-li pro obecenstvo, což dělá skoro každý fotograf, to, jak lidé vaše dílo uvidí, výrazně ovlivní, jak na ně zapůsobí. Možnosti se hodně rozšířily s příchodem poměrně levného velkoformátového tisku a díky webovým galeriím.

ODHALENI
„Téměř všechny stručné rady ohledné fotografování, včetně „foťte víc zblízka“, „používejte jednoduché pozadí“ a „používejte venku blesk“ (což jsou některé  z top tipů na zákaznickém webu firmy Kodak), předpokládají, že je potřeba ukázat co nejvíc – jinými slovy vytvořit charakter. … U mnoha scén a objektů myšlenka optimálního úhlu pohledu a nasvícení souvisí se získáním co nejvíce vizuálních ‚formací. --- Když je něco tak zřetelně vidět, má to i nevýhodu: často to není moc zajímavé. Je to tím, že čím přehlednější je snímek, tím méně má divák práce.  … Zkoumání a luštění fotografie je součástí divákova požitku z ní, takže v přebytku jasně čitelných, čistých, perfektně nasvícených a zaostřených snímků může publikum ztratit zájem. Proto se občas vyplatí dát divákovi něco k hledání, aby se do fotografie zabral.“

„Divák k fotografii přistoupí, chvíli si ji prohlíží, pak si uvědomí, že je toho na ní víc, než si myslel, a konečné si všimne něčeho, co nebylo zřejmé na první pohled. Nebyla by takto konstruovaná fotografie zajímavější a pamětihodnější?“

„S odhalením na fotografii souvisí dva problémy. Jak oddálit moment, kdy si divák něčeho na fotografii všimne, aniž by mezitím úplně ztratil zájem, ale také jak divákovu pozornost správně nasměrovat.  … Fotografie musí hledat příležitosti a jednoduše využít situace, která vypadá slibně. Je dobré znát techniky, které fungují, abyste je mohli při focení okamžitě použít. Zpracování zejména RAW souborů umožňuje vytvořit širokou škálu dalších interpretací. Lze měnit rozsah jasů, sytost, kontrast atd. V rámci možností vyfotografované scény můžete změnou některých z těchto vlastností snímku nasměrovat divákův pohled“. Tyto relativně jemné techniky pro oddálení a přesunutí pozornosti patří prakticky pod kompozici. Ale na začátku jsou spojené s motivem pro pořízení snímku. Také musí být dostatečně velký, aby byly vidět detaily, takže čím víc vyplňuje naše zorné pole, tím lépe. …  Dále je důležité, jak „skryty“ je objekt pro první pohled: když je moc nevýrazný nebo malý, hrozí, že diváka nezaujme.“

„Snaha vést divákům pohled a směřovat jeho pozornost je jen jednou ze strategií, jak udělat snímky zajímavější a ne hned na první pohled jasné. Další strategie se soustředí na různá vodítka – třeba stín nebo na část většího objektu, aby si divák mohl zbytek domyslet. …. Další metody spočívají ve focení trochu mimo cil nebo něčeho, co „odráží“ hlavní téma. … Někdy to může být i doslovné, např. vyfotíme reakce publika namísto samotné show, nebo častěji vyfotíme obojí a pak se rozhodneme, který snímek je lepší. Podobně jako u oddálení odhalení malého, ale důležitého objektu je potřeba rozhodnout se o míře. Někdy už je snímek tak nejasný či dvojznačný, že je potřeba jej vysvětlit v popisku. … U některých fotografií se zkrátka a nedá čekat, že divák sám zcela pochopí, co se snažil fotograf vyjádřit, a popisek může diváka správně nasměrovat“.

Podobně bychom mohli pokračovat s obsahem dalších dvou kapitol. První kapitolu jsem si vybral k podrobnější prezentaci myšlenek autora na základě poznání, že právě v oblasti záměru nacházíme u  začínajícího nebo méně zkušeného fotografa nejvíce rezerv zlepšení.
Knihu  vřele doporučuji a trochu lituji, že jsem tuto recenzi nepřipravil dříve. Kniha vyšla v roce 2010.

doc. Arnošt Katolický,
16. listopadu 2011.