AKA MONITOR – ISSN 1804-042X – www.akamonitor.cz – doc. Arnošt Katolický

 

Recenze knihy 

Stát ve třetím tisíciletí

Hans-Adam II, vládnoucí kníže z Liechtensteinu


Přeloženo z německého originálu „Der Staat im dritten Jahrtausend" od Hanse-Adama II, vládnoucího knížete z Liechtensteinu, vydaného nakladatelstvím van Eck Verlag, Liechtenstein, 2009. V českém překladu vydala Grada Publishing, a.s.

Autor knihy, Hans-Adam II je úspěšný monarcha a podnikatel, hlava státu s nejvyšší životní úrovní na světě.  Narodil se v roce 1945, je nejstarším synem knížete Franze Josefa II. Roku 1970 pověřil otec Hanse-Adama reorganizací, řízením a správou celého majetku knížecího rodu, v roce 1984 se kníže stal stálým zástupcem vládce. Dne 13. listopadu 1989 nastoupil po smrti svého otce vládu.
Dne 15. srpna 2004 jmenoval kníže Hans-Adam II. svého nejstaršího syna, dědičného knížete Aloise, svým stálým zástupcem, aby jej připravil na následnictví, a sám se nyní věnuje spíše majetkovým otázkám knížecího rodu.

Ve své knize se dělí o své názory a zkušenosti se správou věcí veřejných.
Za hlavní výzvy států kníže považuje:
- zabránění válek mezi státy a občanských válek,
- služba všem občanům státu, ne jen privilegovaným skupinám,
- maximální demokracie a vláda práva pro všechny občany a
- konkurenceschopnost ve věku globalizace.
Podle názoru autora má stát plnit úlohu servisního centra, které slouží občanům. Pokud tuto úlohu neplní, mají mít občané právo to změnit volbami nebo i hlasováním o změně ústavy. Stát by si měl ponechat jen ty činnosti, které pro svůj chod skutečně potřebuje a ostatní by měl předat regionům a obcím nebo je "outsourcovat" do komerční sféry, pokud to bude výhodnější. Všechny činnosti musí být auditovány a kontrolovány, musí být pro občany průhledné a musí být prováděny efektivně. Tím  se dramaticky sníží prostor pro korupci, nehospodárnost, byrokracii a nekompetentnost úředníků státní správy a samosprávy.
Kniha je určena všem zájemcům o veřejné dění, politikům, politologům, ekonomům, studentům politologie, ekonomie a pod.

Obsah knihy:
- Právo na sebeurčení – osobní přesvědčení

- Počátky státu
- Role náboženství při vytváření státu
- Velikost států a vliv vojenské technologie
- Monarchie, oligarchie a demokracie
- Americká revoluce a nepřímá demokracie
- Švýcarská ústava z roku 1848 a cesta k přímé demokracii
- Lichtenštejnská ústavní reforma z roku 2003
- Slabiny tradiční demokracie
- Stát budoucnosti
- Ústava státu budoucnosti
- Strategie, jejichž pomocí by mohl být realizován stát budoucnosti
- Výhled do třetího tisíciletí
Příloha: Návrh ústavy pro stát ve třetím tisíciletí
Kapitola pojednávající  o státu budoucnosti je členěna do těchto částí:
- Stát budoucnosti
- Právní stát
- Sociální stát
- Vzdělávací systém
- Doprava
- Státní finance
- Národní měna
- Další funkce státu

O tom, jak kniha vznikala, píše autor slovy: „ … čím déle jsem o tom uvažoval, tím více se dílo před mýma očima měnilo v kuchařku s politickými recepty, které naše rodina shromáždila za uplynulá staletí a desetiletí. Úkolem těchto receptů je učinit myšlenku státu ve třetím tisíciletí stravitelnější pro co největší množství lidí. ….. Ať už tyto recepty vypadají jakkoliv, jedno je možné říci s jistotou již dnes: z politických receptů uplynulých staletí a tisíciletí je bezpochyby možné se mnohému naučit, avšak třetí tisíciletí potřebuje nové recepty, které budou lépe odpovídat přáním a potřebám lidstva.“

Několik desetiletí zkušeností vytěžených z působení v národní i mezinárodní politice, počítaje v to i mnoho let strávených v čele malého, zato však moderního demokratického státu, jej přesvědčilo o správnosti tvrzení: „Neptej se, co může občan udělat pro stát, ale raději co může stát lépe než kterákoliv jiná organizace udělat pro občana…. Jmenovanou organizací může být obec, jakákoliv mezinárodní organizace, nebo dokonce soukromá firma.“

Úkol své knihy vidí autor v potřebě vyložit, proč je stát pojatý iako monopolní podnik nejen neefektivním podnikem se špatným poměrem ceny a výkonu, ale mimo to představuje nebezpečí pro celé lidstvo, čím déle v této podobě trvá.  Jako přesvědčený demokrat, jenž chápe demokracii v podstatně širším smyslu, než je dnes zvykem, směřuje Hans-Adam II svou knihu především k těm, kteří nemají chuť číst několikasetstránkové vědecké dílo. Proto se snažil napsat knihu co nejsrozumitelněji, vypustil poznámky pod čarou a nekladl příliš vysoké nároky na předběžné znalosti čtenáře.

V první kapitole se autor omezil na líčení osobnich zkušeností, jež výrazně formovaly jeho názor na stát. Velmi si cení toho, že mu bylo dopřáno sledovát stát z mnoha různých úhlů pohledu: jako hlava státu; jako politik, který musí v přímé demokracii uspět v referendu; jako obchodník, aktivní nejen ve vlastním státě, ale také napříč kontinenty; jako historik-diletant, fascinovaný lidskou evolucí a kriticky promýšlející vliv vojenské technologíe.
Od druhé do deváté kapitoly vyzdvihuje autor ty momenty, které v minulosti ovlivnily dějiny lidstva a budou je nadále ovlivňovat v budoucnosti. Jde mimo jiné o náboženské a ideologické představy, hospodářské a komunikační systémy a stejně tak o vojenskou technologii.

V desáté až třinácté kapitole
jsou podány návrhy, jež poslouží ke zvýšení demokratičnosti a efektivity tradičního demokratického právního státu. Zmíněny jsou i možné způsoby, jak v postupných krocích ve třetím tisíciletí uskutečnit ideu moderního demokratického právního státu. Cíl pro třetí tisíciletí formuluje slovy“ cílem musí být přeměna států v podnik poskytující služby, jenž prospívá lidem. To je cílem návrhu ústavy pro stát třetího tisíciletí, vysvětleného v jedenácté kapitole a připojeného v příloze.

Ve své knize se autor věnuje podmínkám chování a práce politiků. Cituji: „ Pokud jsem se do této chvíle tu a tam kriticky zmínil o politicích, neměl by čtenář rovněž přehlédnout, že politici jsou mnohem více zajatci politického systému než běžní občané. Vyrostli v tomto systému, udělali rychle politickou kariéru, a pokud se proti němu obrátí, jsou obyčejně ze systému vypuzeni.“

Autor formuluje dvě základní strategie pro realizaci státu budoucnosti. První strategie je určená pro stávající demokratické právní státy, ve kterých má národ prostřednictvím volby do parlamentu alespoň nepřímý vliv na budoucnost svého státu. Druhá strategie je určena těm státům, ve kterých národ nemá ani ve volbách, ani v referendu možnost jakkoliv ovlivnit budoucnost svého státu.

Svůj názor na nepřímou demokracii formuluje autor slovy: „Bez přímé demokracie a práva na sebeurčení na obecní úrovni zůstává nepřímá demokracie řízenou demokracií, ve které si oligarchie místo náboženského kabátu navlékla kabát demokratický. Lidé ve volbách rozhodují pouze o tom, zda to bude kabát červený, zelený nebo modrý. Pokud žádná strana ve volbách nezíská absolutní většinu, rozhoduje opět stranická oligarchie o barevné kombinaci kabátu.“

V knize je jen velmi málo pozornosti věnováno mediím. Autor to vysvětluje tím, že stát budoucnosti nebude působit v oblasti médií, ať už formou státní televize, či rádia, nebo různými subvencemi, které politikům dávají možnost ovlivňovat média ve svůj prospěch. Stát by se měl omezit na to, aby určoval rámcové podmínky, za nichž by média fungovala. K tomu patří ochrana soukromí člověka a právo požadovat uvedení na pravou míru lživé zprávy, zveřejněné v rozumné lhůtě a rozumném rozsahu.

Nízkou intelektuální a morální úroveň medií vysvětluje autor i tím, že jsou odrazem naší společnosti. Informují v zásadě o tom, co chce publikum číst, slyšet nebo vidět: o senzacích, zábavě, klepech, sexu a zločinech.  Bohužel se však neustále opakuje situace, kdy se média nezastaví ani před záměrným rozšiřováním lživých informací. Většinou jsou rozhodující politické nebo hospodářské důvody. Svět medií ve Švýcarsku a v Lichtenštejnsku považuje autor za podstatně rozmanitější než v případě mnohem větších států, kde znají pouze nepřímou demokracii a politickou centralizaci.

Značnou pozornost věnuje Hans-Adam II tématu globalizace.  Uvádí příklad, kdy odpůrci globalizace, kteří v nadzvukovém letadle přes celou zemi uhánějí z demonstrace na demonstraci, nevzbuzují přílišnou důvěru. Místo zdůrazňování rozdílů mezi lidmi a rozdmýchávání konfliktů by měly být hledány podobnosti a řešení, která umožní všem lidem žít v míru, svobodě a blahobytu.

Význam přímé demokracie
vysvětluje slovy: „Aby se proces změny zdařil, nestačí proměnit státy v tradiční právní státy s nepřímou demokracií a monopolem na státní území. Tento model v průběhu posledních dvou století ztroskotal a i tam, kde alespoň nějak fiinguje, se zdá, že lidé v prvé řadě slouží státu, a ne naopak. Proces proměny státu z poloboha v podnik služeb bude možný pouze tehdy, pokud bude nepřímá demokracie změněna v přímou a právo na sebeurčení na obecní úrovni prolomí monopol státu.“  Autor přiznává, že mnozí mohou považovat tuto vizi za utopickou, ale zdůrazňuje:  „Člověk by se neměl upnout na státní model, který pochází z agrárního období?“

Jednoznačný postoj vyjádřil Hans-Adam II k otázce globalizačního procesu.
Cituji: Globalizační proces postupuje rychle kupředu a státy, které věří tomu, že se mohou tomuto procesu vyhnout, těžko natrvalo přežijí, jelikož prostě nebudou konkurenceschopné. Globalizační proces z nás dělá velkou rodinu, kterou jsme v podstatě vždy byli. Lidstvo stojí v současnosti před volbou, zda tento proces proměny utvářet pokojně, nebo pokračovat jako v minulosti, ovšem se zbraněmi, které jsou čím dál tím nebezpečnější a s nimiž jednoho dne člověk možná zničí sám sebe i své životní prostředí.“

Knihu autor uzavírá úvahou o budoucnosti naší planety: „Vznik a zánik, růst a rozpad států však byly naneštěstí málokdy pokojnými procesy, zda si tento „luxus“ ve třetím tisíciletí ještě můžeme dovolit, o tom autor pochybuje.  Sedíme zde na planetě takříkajíc všichni na stejném člunu. Místo abychom spolu vedli války, bychom se měli snažit o to, aby byl náš člun v bezchybném stavu a mohly na něm žít i budoucí generace, a v druhé řadě, abychom jednoho dne měli k dispozici další čluny. „

doc. Arnošt Katolický,  26. 6. 2011, doc.aka@akamonitor.cz