AKA MONITOR  - www.akamonitor.cz - doc.A. Katolický


Monitoring

 časopisů
weblog

 

Recenze knihy
Naučte se fotografovat detail kreativně
Kreativní blízká setkání s makroobjektvem i bez něj
Bryan Peterson
  

Odborný weblog
NOVÉ KNIHY


Nový weblog
EXPRESSION
STUDIO 4


Nový weblog
MIND MAP AKA


Digitální
FOTO

weblog


Fotogalerie
AKA MONITORU


AKA MONITOR
ISSN 1804-042X


Copywrite Zoner software, a.s. 2011

Kniha Bryana Petersona pro mne znamená mnoho. Autor mi pomohl uvědomit si proč mne fotografování zblízka poslední dobou tak láká. Kniha je další ukázkou geniality Bryana Petersona nejen jako fotografa, ale i jako publicisty a pedagoga v jedné osobě. Pečlivě vyvážený poměr textu a obrázků,společně s pečlivým výběrem obrázků, umožňují čtenáři prožívat dobrodružství krásy světa viděného zblízka.
Po prostudování knihy jsem nevydržel a do svého webového portálu www.akamonitor.cz jsem zařadil nový odborný weblog, věnovaný Close-Up fotografii  http://close-up-photo.akamonitor.cz.

Obsah knihy a autorem zvolené pojetí tématu, si dovoluji prezentovat volně uspořádaným souborem vybraných citátů z textu knihy.
Zde jsou hlavní myšlenky autora, tak jak jsem je zaznamenal a vybral:
---
Všimli jste si, že v názvu této knihy chybí slovo makro? Je pro to velmi jednoduché vysvětlení. Výraz makro je odvozen od řeckého slova makros, které znamená velký nebo dlouhý. Objekty pořízené makroobjektivy se na filmu nebo digitálním senzoru jeví jako „velké“.
---
Technicky vzato se makrofotografie definuje jako fotografie, která zobrazuje fotografované téma v životní nebo nadživotní velikosti (jde tedy o 1x zvětšení a větší). Za skutečné makro snímky je možno považovat ty, které byly zaznamenány v 1x či větším zvětšení. K tomu musím dodat, že cokoliv menšího než 1 x zvětšení by mělo být - a také je - definováno (jak mnou, tak i ostatními fotografy) jako close-up fotografie, tedy fotografie pořízené zblízka či fotografie detailů, chcete-li, a nikoliv jako makrofotografie.
---
Pokud ve světě fotografováni zblízka existuje nějaká konstanta, dá se vyjádřit následujícími slovy: Květiny jsou jako vločky sněhu; neexistuji dvě, které by při pohledu skrze jakoukoliv kombinaci vybaveni pro fotografování zblízka byly navlas stejné. Čím kratší bude vzdálenost, z níž na daný objekt budete ostřit, tím více toho odhalíte a uvidíte. A jsou to právě tyto pohledy a odhalení, co z fotografováni zblízka dělá tak silnou a návykovou „drogu", jež chytne a nepustí.
Pocit blízkosti nemůžete zakusit jinak, než když to, co fotografujete, bude přímo před vámi, takřka přímo pod nosem. Detailní záběr nebo makrofotografie nebude mít nikdy takový dopad a účinek, jaký si představujete, pokud nebudete s fotoaparátem blízko, skutečně blizoučko. I přes to, že si většina začátečníků pořídí makroobjektiv, mezikroužky, předsádkovou čočku nebo dvojnásobný telekonvertor, jejich snímky stále vyjdou naprázdno.
Proč? Důvodem je skutečnost, že nevidí - opravdu nevidí - že to, co fotografují, se nedotýká (nebo se téměř nedotýká) okrajů snímku. Blízké setkání s předmětem na snímku začíná až tehdy, když se fotografovaný předmět dotýká okrajů snímku, a o opravdu intimní setkáni půjde, jen když se k němu přiblížíte ještě více - pokud budete chtít a pokud k tomu máte vhodné vybavení.
---
Většina snímků v knize není skutečnými makrofotografiemi. Velikost u většiny z nich se pohybuje mezi 1/2 až 1/10 skutečné životní velikosti. U některých je zvětšení i nicotné, odpovídající 1/20 skutečné velikosti! Tyto snímky jsou tedy detaily, záběry fotografované zblízka, tedy to, co se v angličtině označuje jako close-up fotografie. Přesné to je důvod, proč jsem v názvu knihy nepoužil slovo makro. Fotografie detailů, ono fotografování zblízka má daleko širší záběr.
---
Malá vzdálenost mezi fotografovaným předmětem a fotoaparátem nutná v makrofotografii je bezpochyby naprosto odlišná od té, kterou potřebujeme při fotografování „normálních" scén, především co se týče výběru clony a z ní plynoucí hloubky ostrosti snímku. To mě přivádí k prvnímu optickému zákonu, který byste se měli naučit: Čím menší je vzdálenost, z níž ostříte na daný předmět, tím menší bude hloubka ostrosti. To je pro nás dobré i špatné. Je to výborné tehdy, když si chcete něco prohlédnout hezky zblízka, špatné v případě, že potřebujete, aby vše bylo opravdu ostré. Když fotografujete z velké blízkosti, hloubka ostrosti je vždy malá. a proto dosáhnout toho, aby bylo vše ostré, je náročné a ne vždy možné.
---
A ještě k tomu je hloubka ostrosti u makrosnímků rozložena jinak než normálně: u fotografií zblízka je hloubka ostrosti rovnoměrně rozložena před a za fotografovaným předmětem, jinak říceno: polovina hloubky ostrosti bude před a polovina za objektem. Y běžné fotografii velmi přibližně platí ta že hloubka ostrosti ie rozložena tak, že před
fotografovaným předmětem je její třetina (menši část), za nim pak zbylé dvě třetiny (větší část). Tuto skutečnost je nutno vzít v potaz při rozhodováni o tom, kam zaostřit.Bezpochyby jste už zjistili, že při fotografování maker může i drobný posun v úhlu záběru dramaticky změnit zaostření. A to samozřejmě ! může i volba clony. Z toho důvodu bych rád vyjasnil jednu věc: Existuje správná expozice a také kreativně správná expozice. Pokaždé, když fotografujete - ať už jde o detailní záběry či nikoliv nabízí se vám přinejmenším šest možných kombinací clony a expozičního času, jež na snímku vyjdou jako správná expozice. Ovšem jen jednu, možná dvě takové kombinace, lze označit za kreativně správnou expozici.
---
Kromě malé hloubky ostrosti, kterou jsou detailní záběry pověstné, existuje při fotografovaní maker či fotografování zblízka další fenomén, o němž fotografové buď nevědí, nebo ho přinejmenším dost často nevyužívají. Reč je zde o tom, co se nazývá odlesky, nebo přesněji zrcadlové odlesky. Nejčastěji je možné je vidět jako rozostřené šestiúhelníkové skvrny v popředí či pozadí mimo hloubku ostrosti a objevují se, když pořizujete záběry zblízka objektu obklopeného výraznými jasnými body. Dokonalým příkladem případu, který vám na snímku dá tyto odlesky, je orosený list trávy mezi spoustou jiných orosených listů, co se koupou v jasném ranním protisvětle.
Výskyt odlesků je zapříčiněn jediným nebo několika koncentrovanými zdroji světla, jež jsou součástí celkové kompozice snímku a na které není zaostřeno. Tyto světlé skvrnky na sebe berou podobu tvaru clonového otvoru. Je-li tedy objektiv málo zacloněný, lesklé jasy budou mít téměř kruhový tvar. Pakliže však objektiv zacloníte více, lesklé jasy budou více připomínat šestiúhelník, čímž budou reflektovat tvar zmenšeného clonového otvoru.
---
Zarámování fotografovaného předmětu ostatními skladebními prvky snímku je jednou z nejopěvovanějších fotografických I technik. Je-li tento efektní a kreativní přístup uplatněn ve fotografiích detailů, rám bývá často tvořen rozostřeným popředím, někdy také doplněným rozostřeným pozadím. Pokud je hlavní objekt snímku, na který je zaostřeno, obklopen neostrými tvar)' a neurčitými barevnými skvrnami, vynikne jeho vizuální váha a
jeho význam bývá vyzdvižen na úroveň téměř zbožštění.
---
Jak budete prozkoumávat víc a víc svět fotografováni zblízka, tím více si uvědomíte, jakou roli v těchto snímcích hrají textury. Na snímku múze být i jen samotná textura nějakého předmětu: zboku osvětlená hrubá kúra stromu nebo naopak jemné okvětní plátky růže. Textura však múze být velmi působivým pozadím, Jež dá vyniknout hlavnímu tématu snímku. Za vynikající cvičení, jakým se naučíte poznávat textury a jejich roli ve fotografiích
detailů, považuji hodinu strávenou fotografováním jediného předmětu - květu jediné žluté sedmikrásky, golfového míčku, lahvové korunky či zátky nebo třeba stvolu pšenice. Umístěte vámi zvolený předmět na nějaké pozadí s texturou a snažte se, abyste měli snímek plný obojího
Svět fotografií pořízených zblízka nabízí přehršel snímků zobrazujících textury: ptačí pírka, lidská kůže, zvířecí srst, dřevo, kameny, písek, listy, trny, nejrůznější lesní bobule a plody, rozbité sklo, led, mráz nebo dokonce třeba žabinec na rybníku. Jsou to právě textury, co na fotografii pořízené z velké blízkosti nejvíce probouzí naše smysly, a
je lhostejné, zda tytu textury vnímáme jako měkké či tvrdé, jemné ci hrubé, tlumené či ostré nebo třeba teplé či studené.Abychom tedy byli schopni texturu na fotografii zobrazit - a aby divák „cítil fotografovaný objekt musíme zapomenout na to staré, dobře známě přísloví, jež říká, že „méně je více“, a řídit se příslovím novým: Vice je více. Všechna intimní setkáni jsou o blízkosti, o schopnosti dostat se blízko, velmi často blíže, než byste si možná mysleli, že je vůbec možné.
---
Jedním z důvodů, proč v názvu této knihy slovo makro nenajdete, je, že v ni naleznete poměrně rozsáhlé pojednáni o fotografování detailů širokoúhlým objektivem.
Fotografování detailů hodně zblízka širokoúhlým objektivem stojí za vyzkoušení - zjistíte, proč většina fotografů tyto objektivy k fotografování detailů nepoužívá, ale také proč by je ve větší míře jako nástroje pro fotografování zblízka používat měli. V mnoha ohledech je svět detailů fotografovaných širokoúhlými objektivy' velmi zajímavá, slibná, málo probádaná oblast ve srovnání s tím, co běžně spojujeme s „normálním“ fotografováním zblízka

Jednou z největších výhod širokoúhlých objektivů proti teleobjektivům a makroobjektivům je schopnost obsáhnout daleko, daleko širší úhel záběru, a přitom stále dosáhnout řekněme osobního a intimního zobrazeni fotografovaného předmětu. Sila širokoúhlého objektivu spočívá v tom, že přímo nabízí pohled na často výrazně rozsáhlejší popředí a větší hloubku ostrosti, než byste kdy mohli mít při fotografováni s teleobjektivem. Což stoji za to zvážit v případě, že chcete, aby byl snímek detailu zasazen do prostředí například houba na pozadí blízkého lesa (oproti samotné houbě v podstatě bez pozadí).Vyvinout v sobě schopnost „vidět širokoúhle" není tak složité, jak byste si možná mysleli. Jde jen o to, abyste skutečné pochopili. proi širokoúhlé objektivy „všechno zmenšuji a
oddaluji" což je právě ta často slýchaná stížnost na ně. To, proč se tak děje, je přesně důvod, proč byste je měli používat při fotografováni detailů a zblízka, širokoúhlé objektivy takříkajíc „vytlačují“ vše z fotografované scény do pozadí, neboť očekávají, že vy umístíte něco velmi důležitého do prázdného prostoru v nejbližším popředí.
---
Nebudu zastírat, že spousta vědy kolem fotografie mi uniká. Vím o četných debatách, které se vedou na ne j různějších fotografických fórech po celém světě a v nichž se jejich účastnici baví o vědeckých a mechanických aspektech fotografie, ale já jim většinou moc nerozumím a téměř nikdy do nich nepřispívám. O mých fotografiích rozhoduji v první řadě mé oči, takže jakmile přiložím oko k hledáčku, jediné, na co se soustředím, je povedená a
zajímavá fotografie.
A pořízeni takové fotografie povětšinou závisí na porozuměni následujícím základním věcem: znalosti expozice, vizi, jíž bude vyhovovat použitý’ objektiv a ochota vyzkoušet různé úhly záběru a zvážení nejrůznějších, možných i nemožných kompozičních schémat.
---
Vydání českého překladu knihy Bryana Petersona je dalším cenným příspěvkem ZonerPressu do pokladnice fotografické literatury. Knihu vřele doporučuji všem, kdo touží po nových poznatcích a nových nápadech.

doc. Arnošt Katolický,
27. září 2011.
 

 

doc.aka(@)akamonitor.cz