AKA MONITOR  - www.akamonitor.cz - doc.A. Katolický

Nové knihy

Recenze knihy
 
"
PUBLIC RELATIONS A POLITIKA"
Kdo a jak řídí naše osudy s naším souhlasem
Jozef B. Ftorek
 

O portálu
AKA MONITOR

G R A D A
www.grada.cz

 


Již sám podtitulek „ Kdo a jak řídí naše osudy s naším souhlasem“, napovídá autorův záměr  a směr pozornosti. Vztahy s veřejností, public relations, jsou v knize pojaty jako integrální součást ideologie, prostředek sociální komunikace a kontroly.

Autorův přístup k tématu je jasně vyjádřen již v první kapitole knihy nazvané „Politika public relations – genese“. Je stručným náhledem do problematiky vývoje politiky „vztahů s veřejností“, která se v masovém měřítku objevuje s nástupem moderní, průmyslové společnosti. Zavádění vztahů s veřejností, public relations, považuje autor za  reakci mocenské elity na urgentní potřebu koncepčně a dlouhodobě ovlivňovat veřejné mínění lidové masy. Účel vztahů s veřejností, public relations, vidí autor ve snaze,  skrze komunikaci a informační regulaci ovlivňovat veřejné mínění. Cílem je formování souhlasu občanů s politikou, správou věcí veřejných, v podání nového kapitalistického státu a jeho nové elity, buržoazie.

Public relations (PR) definuje autor takto: jde o aktivní ovlivňování mínění veřejnosti nebo jiné konkrétní cílové skupiny s cílem získání souhlasu mezi občany. Souhlasem může být nákup inzerovaného zboží, služeb, volba – hlas pro konkrétního politického kandidáta nebo politickou stranu v rituálu demokratických voleb, stejně jako občanská osobní pasivita v případě státní represe vůči konkrétním disidentským skupinám nebo představitelům.

Obsah
Politika public relations – geneze
Public relations – teorie a praxe
Public relations a politická praxe
Případové studie

Autor si v knize postavil jako svůj cíl seznámit čtenáře se základními otázkami a technikami mocenské politické praxe v procesu ovlivňování mínění, vytváření souhlasu mezi občany při řízení celospolečenských záležitostí, správě států v prostředí moderní, masové společnosti.

Vybraná dílčí témata:
Více než stručný obsah, umožňuje získat představu nejen o obsahu, ale i o autorem zvoleném pojetí, následující přehled vybraných dílčích témat:
- Moderní společnost a nová elita
- Formování občanského souhlasu
- Propaganda, blahobyt a demokracie
- Argumentační a rétorická manipulace – techniky
- Public relations, sociální kontrola a hegemonie elit
- Public relations a ideologie
- Public relations a propaganda
- Public relations a regulace informačního toku
- Public relations a předání zájmového sdělení
- Public relations, informační zdroje a komunikační kanály
- Informační filtry, taktika a strategie PR
- Dominantní zdroje a informační monopol
- Masová média a jejich společenská funkce
- Publikum a účinky masových médií
- Mocenská elita a politická třída
- Politická propaganda a formování souhlasu
- Politická propaganda a informační manipulace
- Politická propaganda a obraz nepřítele
- PR a kauza raketové obrany USA ve východní Evropě O- dějství)
- PR a kauza regionálních válek

Kapitola 2 „Public relations – teorie a praxe
“,  přináší obsáhlé vysvětlení a vymezení pojmu public relations, a to nejen ve vztahu k oborům či oblastem, se kterými je public relations nejčastěji spojováno. Konkrétně jde o marketing nebo tzv. agenturní public relations. Pozornost je věnována i otázkám vztahu public relations a propagandy, ideologie nebo sociální kontroly a profesní etiky.  V této kapitole je zahrnuta prezentace a charakteristika stěžejních metod a technik současného public relations pro přenos zájmových sdělení k ovlivnění mínění včetně použití komunikačních kanálů, zejména masmédií.

V třetí kapitole autor vysvětluje pozice a zájmy jednotlivých  účastníků „velké hry“ z řad společenských skupin. Ty jsou v základní rovině rozděleny na mocenskou elitu a občanskou veřejnost, lidovou masu, jejíž mínění je z perspektivy elit potřeba formovat k získání a delegování souhlasu ke správě věcí veřejných, k politice vykonávané zvolenými delegáty lidu čili politiky v zájmu lidu a z vůle lidu.

S některými příklady ovlivňování mínění, které, byť teritoriálně omezené, mají globální přesah a dopad, seznamuje čtvrtá kapitola, věnovaná případovým studiím, dokreslujícím  a potvrzujícím teoretická východiska a předpoklady.

Dovednost utváření vztahů s veřejností – ovlivňování mínění, formování souhlasu mezi občany – pro kterou se již celosvětově ujalo anglické označení public relations, spočívá podle autora v bezpečném ovládnutí symbolů a mechanismů společenské komunikace včetně komunikačních kanálů, médií. Ten, kdo ovládá mechanismy a symboly společenské komunikace, soustřeďuje ve svých rukou skutečnou moc a často skrytou vládu.

Pro dokreslení přístupu autora k tématu, si dovoluji volně ocitovat několik odstavců z jeho knihy:
-  „Dovednost ovlivňování mínění, vytváření souhlasu, pro kterou se již celosvětově ujalo označení public relations, spočívá v bezpečném ovládnutí symbolů a mechanismů společenské komunikace včetně komunikačních kanálů, médií. Ten, kdo ovládne tyto často skryté, neviditelné mechanismy společenské komunikace a kontroly, automaticky disponuje značnou mocí nad směřováním i osudem mnoha lidí a zemí".
- „Mocenské elity využívají k získání souhlasu občanů pro svoji vlastní politiku, správu věcí veřejných, zejména ekonomickou a politickou kontrolu masmédií hlavního, středního proudu, tzv. mainstreamu. Zejména elity ekonomické, kapitáni průmyslu a dalších oblastí hospodářství, prostřednictvím přímého vlastnictví médií nebo zadávání inzerce kontrolují činnost redakcí médií hlavního proudu. Rozhodují o redakční personální politice, a tedy i o vlastním redakčním, mediálním obsahu. Aktivním nastolováním témat formují a vymezují společenskou debatu i vnímání světa, který je mimo většinový intelektuální nebo fyzický obsah. Vrcholní představitelé ekonomiky významně sponzorují, a do značné míry tak i kontrolují politické strany a jejich volební kandidáty.“
- „Schopnost a dovednost ovlivňování mínění a vytváření souhlasu mezi občany nicméně není dovedností, kterou disponují pouze a výhradně mocenské elity, ať už ekonomické nebo politické. Ten, kdo pochopí a zvládne zásadní otázky teorie a praxe public relations, ovlivňování mínění a vytváření souhlasu, má přinejmenším možnost výrazněji kontrolovat svůj vlastní osud v prostředí moderní či „postmoderní“ společnosti.“

Myslím si, že je dobré, že autor nabízí i stručný významový slovník vybraných pojmů, které v knize použil. Vyhne se tak možnému zkreslení v interpretaci některých otevřených myšlenek. Ve slovníčku jsou, kromě definice public relations, uvedeny na př. definice pojmů jako: elity, masa a veřejné mínění.
Podle názoru autora, skutečnost, že public relations je stále častěji předmětem profilové výuky na vysokých školách a univerzitách, dokazuje emancipaci oboru PR a jeho stále rychleji budovanou pozici ve sféře společenských věd jako svébytné vědecké disciplíny.

Autor prezentuje knihu slovy: „Jde o knihu určenou spíše ke čtení a přemýšlení“. Skladba a žánr publikace odpovídají široce pojatému publiku. Kniha má populárně naučný, nikoli vědecký charakter. Nejedná se ani o učebnici nebo vysokoškolské skriptum, i když ani to ji, zřejmě, nediskvalifikuje z možného seznamu studentům doporučené literatury. V knize je výrazně potlačen akademický kodex vyjadřování a publikování, včetně tradiční formy citací, a to ve prospěch větší čtivosti, plynulosti a srozumitelnosti textu.

Kniha Public relations a politika má být - řečeno slovy autora: příspěvkem do svobodné, autentické občanské debaty, kde ústředním tématem je otázka: „Kdo a jak řídí naše osudy s naším souhlasem“.
Jde o poměrně unikátní pohled na danou problematiku. Kniha si (nejen) proto zaslouží pozornost jak odborníků, tak studentů a významné části veřejnosti. 

doc. Arnošt Katolický
7. října  2010
 

 

V Plzni dne 7. října 2010.