|
Copywrite Zoner software, a.s.
22. 6. 2011. představil
ZonerPress
pozoruhodnou knihu Jana Pohribného, který je
znám svými
netradičními postupy a efektními světelnými
konstrukcemi vytvářenými jednoduchými
prostředky. Na webové stránce svého weblogu
http://newbooks.akamonitor.cz jsem slíbil
opublikovat podrobnější informaci formou recenze
knihy.
Práci na recenzi jsem několikrát začal a posléze
knihu opět opakovaně odložit. Důvod nespočíval
v tom, že by mne kniha nezaujala, právě naopak.
Uvědomoval jsem si náročnost svého
snažení, co nejvěrohodněji zprostředkovat
návštěvníkům svého portálu kvalitu knihy.
Znovu jsem si uvědomil skutečnost, že fotografická
literatura je v mnoha směrech specifická.
Více než v jiné literatuře hrají roli ukázky
fotografií, které jsou zařazovány z řady důvodů.
I když, přirozeně, prezentují odbornost autorů
fotografií, jejich hlavní poslání je v harmonickém
spojení s textovou částí publikace při podání
obsahu.
Kvalita fotografické publikace závisí na celé řadě
faktorů:
- na kvalitě textové části, její struktuře a logice
obsahu,
- na srozumitelnosti podání hlavních myšlenek knihy,
- na výběru fotografií, jejichž úloha v knize se
neomezuje pouze na ilustraci,
- na tom, jak dobře fotografická část rozvíjí a
doplňuje autorův obsahový záměr,
- na vyváženosti textové a obrazové části knihy.
V tomto místě mohu konstatovat, že kniha Jana
Pohribného uvedeným parametrům
kvality fotografické literatury na 100% vyhovuje.
Na webové adrese stránky knihy
http://www.zonerpress.cz/kniha/pro-grafiky-a-fotografy/kreativni-svetlo-ve-fotografii
najdete podrobnou anotaci a možnost zalistovat si
v knize.
Získáte tak věrnou představu o grafickém i obsahovém
provedení knihy.
Nejspíš jste využili možnosti seznámit se
s výstižnou anotací knihy na stránkách ZonePressu.
Po prostudování knihy se pod anotaci mohu pomyslně
s klidným svědomím podepsat.
Co mi tedy, jako recenzentovi, vlastně smysluplného
zbývá?
Nebudu dále rozvíjet charakteristiku knihy svými
slovy, nýbrž dám slovo přímo autorovi,
z jehož textu jsem vybral několik upravených citátů
k hlavním myšlenkám knihy.
Současně jsem z obsahu vybral některá dílčí
témata, která mne zejména oslovila.
Ale i tak jsem se nevyhnul riziku, že to ještě pro
přiblížené knihy nemusí být plně v pořádku,
jelikož myšlenky jsou autorovy, ale jejich výběr je
můj. Tak mi držte palce, aby byla moje recenze přínosem.
Obsah knihy
SVĚTLO JAKO KREATIVNÍ NÁSTROJ l CÍL
DENNÍ SVĚTLO? PŘIROZENĚ!
UMĚLECKÉ OSVĚTLENÍ
KOMBINOVANÉ SVĚTLO
LUMINOGRAFIE
SVĚTELNÁ PROJEKCE A OBJEKTY
OTISK SVĚTLA
Závěr aneb Chvála tmy
Slovníček vybraných pojmů
Vybraná dílčí témata, ilustrující blíže autorům
přístup k tématu
Nálada a výraz
Pozměňte směr paprsků
Efektové světlo
Ambientní světlo
HMI a jiné zdroje „studeného“ světla
Dekorační zdroje světla, nebo osvětlení budoucnosti?
Dejte světlu charakter a směr
Světlo dotváří příběh
Maximum s minimem světel
Potlačte prostor, potlačte objem
Zastavený pohyb
Záblesk ve slunečním světle i při zatažené obloze
Měsíc, hvězdy, UFO a jiné děje nejen k pozorování
Když bohové fotografují s blesky
Kamera v rytmu vlastního dechu
Kamera jako malířský štětec
Kresba ohněm
Na supertechnologie metodou z prehistorie fotografie
Lamera obscura, aneb Co je venku, může být i uvnitř
Vržené světlo aneb Svítí stín?
Fotogram
Zásahy do pozitivu a vytváření iluze světla
Počítačová luminografie
Ve světle softwarových reflektorů
Co spojuje světlo, propojí snadno i počítač
Dokonalá imitace skutečnosti, nebo tvorba
neskutečného?
Významná část této publikace je věnována přesahu
fotografie do jiných médií, kreativitěi přirozené hravosti, kde světlo i fotografie hrají
hlavní role, ale jejich partnery na scéně
je kupř. malířství (kapitola Luminografie) či
scénografie a sochařství (kapitola Světelná
projekce a objekty) například se zajímavými ukázkami
práce s dírkovou komorou.
Následují vybrané citáty vybraných myšlenek autora
knihy
Praktickému užití skutečného světla je věnován
mnohem větší na prostor než dodatečným úpravám a
možnostem virtuálního počítačového světa. Záměrný
akcent této publikace na kreativní práci se světlem
by vás měl především dovést k důslednějšímu hlubšímu
uvažování nejen o podstatě média fotografie, jeho
možnostech i limitech, ale také o tom, co a jak
vaše fotografie sdělují nebo by měly sdělit.
--
Základní aspekty posuzování světla a jeho vliv a
fotografovu práci i na výsledné fotografie jsou
námětem úvodní kapitoly této publikace jako základní workflow, tedy pracovní postup, jak byste mohli
postupovat od námětu po realizaci. Postup se může
v detailech lišit v závislosti na zvolené technice a
záměru, ale struktura kreativní práce (nejen) se
světlem zůstává v mnohém identická.
---
Schopnost analyzovat a případně modifikovat
světelnou situaci vůči námětu, který chcete nebo (v
případě profesionála) musíte fotografe/at, bývá
jedním z předpokladů (ale nikoliv nutností) dobrého
výsledku.
---
Prostor a tvar. Hloubka prostoru je též tvořena
světlem, i krajina, která má všechny předpoklady
působit plošně (zatažená obloha, difuzní světlo atd),
velmi získává na hloubce světlejším pruhem nad
horizontem, kterého docílíte třeba pomocí půleného
(graduálního) filtru.
---
Kontrast a jas. Kontrast mezi světlem a tmou se
podílí se nejen na iluzi trojrozměrnosti snímků,
vykreslení a zřetelnosti předmětů v obraze, ale
pomáhá rovněž směrovat pozornost diváka. Důležitou
volbou fotografa (zejména v digitálním zpracování,
které využívá histogramů a úrovní) bývá, zda-li
využije plnou tonalitu od bílé po černou, neboť
převaha informací bývá uložena ve středních tónech.
Stíny a světla však mohou umocňovat atmosféru
fotografie – v malířství, zejména baroka, bylo
využití světelné modelace na pozadí tmavé scény
příhodně označeno jako šerosvit.
---
Intenzita světla a jeho směr ovlivní intenzitu a
působení barvy. Jinak se nám bude jevit v tlumeném a
rozptýleném světle, zřetelněji a sytějším dojmem
barvy působí např. na přímém slunečním světle.
---
Iluze prostoru bývá mnohdy definována tóny jedné
barvy (zvláště u černobílé fotografie, kdy tmavší
tóny (barva je smíchána s odstíny černé –
prostor/objekt je méně osvětlen) jsou těžší a působí
prostorově blíže, světlejší (barva je smíchána
s odstíny bílé, světlo je intenzivnější) se
vzdalují. Mnoho autorů však záměrně tuto hierarchii
obrací. A ještě jedna zákonitost vnímání barev:
jasné tóny vnímáme rychleji než méně jasné,
pastelové tóny – proto se např. v reklamě s oblibou
pracuje s výraznými barvami.
---
Nálada a výraz. Světlo se výraznou měrou také podílí
na vytváření nálady, i když její vnímání a
interpretace se může lišit na zkušenostech,
kulturních zvyklostech a asociacích jak fotografa,
tak zejména diváka. Barvy jsou rovněž nositeli emocí
a světlem je lze akcentovat nebo potlačit (stínem,
zesvětlením). Fotografie může odrážet i
bezprostřední náladu fotografa, jeho reakci na
prostředí, situaci apod. stejně jako l náladu aktérů
jeho fotografie.
---
Snad každý fotograf usiluje o svůj vlastní výraz,styl, rukopis. Sjednocujícím prvkem jeho fotografií
bývá často světelná stavba obrazu, působ, jakým
nejen definuje prostor, objemy, • B tóny a barvy,
ale také kompozicí, vzájemné vztahy jednotlivých
částí obrazu a již zmíněnou • náladu. Má-li
fotografie výraz, pak její obsah bývá emotivní (i
v záporném slova smyslu) a dobře K zapamatovatelný.
---
Téměř každý světlejší objekt (nebo světlejší plocha
v obraze) proti tmavšímu pozadí se jeví jako
světelná dominanta. Tvůrčím prvkem však bývá i
opačná situace, kdy proti světlému pozadí umístíte
výraznou siluetu (postavu, l objekt, krajinný prvek
a pod). V takovém případě hovoříme o tvarové
dominantě.
---
Opakování střídání světel a stínů, světlých a
tmavých ploch či dvou i více komplementárních barev
vytváří ve fotografii dojem rytmu, který může plochu
fotografie vhodně rozehrát, narušit přílišnou
statičnost snímané reality a dát jí určitý řád.
Pokud ale opakování světel a stínů působí příliš
stereotypně, pak je dobré je kompozičně, světelně či
jinak narušit, např. umístěním dalšího objektu nebo
barvy do kompozice, které budou působit jako
přerušení rytmu, nebo vyvolají dokonce překvapení.
---
Fotografování je opravdu jedinečný nástroj, jak
vnímat jednu z nejprozaičtějších věcí, jakou je
denní světlo, jeho proměny i účinky. Ale v okamžiku,
kdy nechcete být pouhými pozorovateli, ale rádi
byste zachytili prostor, atmosféru, nebo dokonce
máte tvůrčí ambice něco před kamerou zinscenovat, si
uvědomíte, že světlo není tam, kde byste jej
potřebovali, že je příliš měkké, rozptýlené,
vzhledem k tomu, co vyžaduje váš námět a nápad, atp.
Denní světlo nelze | zapnout a vypnout jako umělé
zdroje světla a chová se zcela podle přírodních
zákonů.
---
Nemusíte se vždy otáčet za sluncem, abyste poznali,
kterým směrem svítí, tedy jak dopadají jeho paprsky
– stačí pozorovat stín objektu, který fotografujete.
Světlo a stíny, vyjadřují objem, tvar, strukturu,
zvláště když je světlo boční, případně horní. U
směrového světla, jakým slunce je, je toto vyjádření
velmi razantní, někdy až dramatické v závislosti na
úhlu paprsků.
---
Nespoléhejte se zcela na automatiku a nastavte si
expozici a výkon blesku dle vašich potřeb.
Automatika blesku má často tendenci srovnat
intenzitu prosvětlení popředí p pozadím. Vy však
můžete podpořit hierarchii a logickou skladbu
intenzit jednotlivých světel.
---
Chcete-li vytvářet dokonale překreslené a světlem
zajímavě modelované snímky v exteriéru, máte
samozřejmě řadu možností, jak světelně i technicky
situaci řešit a mnohdy vystačíte s denním světlem a
nástroji (odrazky, zrcadla atd.). V okamžiku, kdy
však chcete sluneční světlo využít jako protisvětlo,
nebo jen doplňkové (proporční) světlo, potřebujete
dostatečně výkonný zdroj světla, který by se ujal
role hlavního, modelujícího světla.
---
Jednou ze základních otázek, před kterou fotograf,
využívající kombinované světlo stojí, je rozhodnotí, zda se přizpůsobí některému z daných
světel, nebo ještě více zdůrazní jejich, zejména
barevné rozdíly, nebo „vnutí“ scéně svoje
nasvětlení.
---
Kamera v rytmu vlastního dechu. Všechna pravidla je
však možné porušovat a i mezi fotografy nalezneme
ty, kteří záměrně při dlouhých expozicích spoléhají
třeba jen na své ruce a jejich přirozený „třes“
způsobený dýcháním celého těla. Nepatrný pohyb
fotoaparátu se přenáší do výsledné podoby snímku..
---
Kamera jako malířský štětec. Vaše experimentování
s pohybem kamery l během expozice má takřka
neomezené hranice a je to technika s oblibou
využívaná např. v reklamní, sportovní a samozřejmě i
výtvarné fotografii. Výrazná expresivní podoba
snímků zhotovených touto technikou, vyjadřuje
dynamiku a pohyb, ačkoliv před kamerou byla často
nehybná realita.
---
Synchronní pohyb kamerou aneb sledujte svůj objekt.
Klasickým příkladem cíleného využití pohybu
fotoaparátu během expozice jsou např. fotografie
sportovců, koní, aut atd, evokující rychlost a
dynamiku snímaného subjektu. Při vhodné kombinaci
rychlosti objektu, např. běžce, a pohybu kamerou
přesně v jeho směru a do statečně dlouhé expozici,
bude běžec relativně ostrý, ale pozadí za ním je
rozmáznuté a evokuje zmíněnou rychlost.
---
Kresba ohněm. Působivé fotografie vám poskytne oheň
a pohyb s ním. Při delších expozicích (1 /15 s a
delších) vytvoří oheň v pohybu úchvatné obrazce a
působí někdy dojem, že postava žongléra je
v plamenech. Sami však můžete stejný efekt
korelativně malým ohněm, kterým budete kolem sebe
kreslit. Sčítání a vrstvení jednotlivých tahů, např.
tradiční táborových pochodní ze dřeva namočeného
nebo v pryskyřici, je jednou z důležitých dlouhých
expozic (minimálně několik vteřin). Tímto trikem
změníte v Vámi zvolený objekt, nebo dokonce kus
krajiny v požár, aniž by ve skutečnosti cokoliv,
mimo vaší pochodně, hořelo.
---
Malba světlem. Od kresby s ohněm a jinými zdroji
„živého světla“ je to již jen krůček k malbě
světlem, neboť jejich stopa nebývá jen přesně
vymezená, ale především vrhají světlo i na své
okolí.
---
Prostor jako malířské plátno, grafický list nebo
divadelní scéna. Mnohdy je skutečnost natolik
zajímavá a sdělná, že není potřeba cokoliv přidávat
a fotograf by měl pouze najít správný úhel pohledu a
počkat si na optimální světlo. Budete-li citlivými
pozorovateli s potřebnou dávkou imaginace, pak vás
jistě začnou napadat řešení, jak který prostor či
objekt doplnit nebo přetvořit.
---
Jste-li již luminografií přesyceni nebo se naopak
necítíte být jisti v malbě či kresbě světlem, můžete
již hotové obrazy, rastry, optické struktury a jiné
promítnout na předměty, lidskou postavu.
Nepotřebujete k tomu vždy nákladná projekční
zařízení. Kouzlo promítané reality do jiného
prostoru vám zprostředkuje i obyčejná rozptylná
čočka z brýlí nebo dokonce miniaturní dírka v okně
vašeho pokoje.
---
Možná také objevíte, co možností skrývá obyčejná
stolní lampa nebo jiný zdroj světla, který obalíte
nezvyklým transparentním materiálem nebo využijete
již hotová stínítka, lampióny a jiné produkty
„domácího“ nebo průmyslového designu, které lze
prosvítit třeba „jen“ slunečním světlem či obyčejnou
baterkou,
---
Vržené světlo aneb svítí stín? Dopadá-li směrové
světlo (sluneční paprsky, pouliční lampa,
fotografický reflektor atd.) na objekty kolem nás,
včetně lidské postavy, vrhá takový objekt logicky
stín. Jsou však mnohé materiály a z nich objekty,
které mohou světlo částečně nebo zcela propouštět,
ale také odrážet. Výtvarní umělci a často právě
fotografové na rádi prozkoumávají možnosti vrženého
světla, a obrazy průniku viditelného spektra nebo
jeho části skrze i ty nejbanálnější materiály.
---
Ve světelný objekt můžete proměnit takřka vše, co
světlo propouští, odráží, co je alespoň častečně
transparentní nebo má tvar, kudy ukryté I vychází
ven. Stačí umístit zdroj světla za skleněnou vázu,
obyčejné petlahve nebo do skleníku na vaší zahrádce.
Matná nebo polomatná struktura materiálu, ze kterého
je vyroben, daleko rovnoměrněji rozptýlí světlo | po
stěnách objektu a vy nevnímáte zdroj světla za ním
nebo uvnitř.
---
Jsem však přesvědčen, že tvůrčí práce, obzvláště
v umělecké sféře, nemusí vždy vycházet
z nejmodernějších technologií, které jsou na trhu
dostupné, ale může čerpat z velmi dávných zkušeností
našich předchůdců a používat úspěšně třeba i ten
zmíněný pazourek, je-li to k záměru umělce ten
nejvhodnější nástroj.
---
Netradiční zvětšenina. Asi by nebylo spravedlivé,
kdybych se alespoň nedotknul jednoho ze základních
postupů při tvorbě fotografie, který ještě donedávna
neoddělitelně patřil k dovednostem, které musel
ovládat téměř každý, kdo to myslel s fotografií en
trochu vážně. Zvětšování, tedy pozitivní proces,
může být poměrně kreativní nástroj, byť je nutné
dodržet určité kroky a předpisy. V mnohém může být
práce podobná té, kterou používáte rovněž při
fotografování. Vícenásobná expozice, využití masek,
pohyb při expozici apod. jsou ve fotokomoře snáze
pod kontrolou. Výsledek bude ovšem odlišný, neboť
pracujete s převrácenými hodnotami (negativem) a
také jinou senzibilitou fotografického papíru, než
jakou má váš film při fotografování. ---
Co spojuje světlo, propojí snadno i počítač.
Počítačová montáž, která je stále dokonalejší a ve
výsledku přesvědčivější, dokáže dostat luxusní
automobily na neuvěřitelná místa naší planety,
jídelní zátiší v malém studiu je náhle prostřeno na
zámeckém stole a k diskreditaci politického
protivníka stačí přidat jednu polonahou modelku.
---
Tvůrčí práce se světlem, kterou popisuje táto kniha,
od vás bude vyžadovat nejen pohotovost a
bezprostřednost, ale především důslednou přípravu a
osvojení takového postupu a techniky, abyste se plně
mohli věnovat realizaci a minimalizovali nahodilost
vašich fotografií.
---
Překračování tradičních žánrů, prolínání s jinými
výtvarnými obory a snaha o osvobození od zažitých
postupů je v současné fotografii stále běžnější.
Nejen z těchto důvodů stále častěji fotografové
opouštějí svá studia a realizují své nápady
v reálném prostředí za daného světla, ale využívají
k tomu i technické, zejména světelné vybavení, které
bylo dříve doménou práce ve studiu.
---
Jak jsem napsal v úvodu této recenze, slovem lze
velmi obtížně dostatečně věrně popsat
fotografickou publikaci, plnou nádherných ukázek
práce profesionálů, doprovázených návody, rozbory a
hodnoceními.
Vedle fotografií autora jsou v knize zastoupeny
ukázky více než 50 dalších autorů, např. Miroslav
Vojtěchovský, Vladimír Birgus, Antonín Kratochvíl,
Taras Kuščynskij, Pavel Mára, Ivan Pinkava, Petr
Šálek, Jindřich Štreit a další skvělá jména. Jde o
skvělé fotografie fotografických legend, ale i
zástupců mladé fotografické generace.Knihu Jana Pohrivného, vydanou v ZonerPressu, vřele
doporučuji vážným všem zájemcům o fotografii.
doc. Arnošt Katolický,
20. srpna 2011.
|
