|
Copywrite Zoner software, a.s.
2011
Kniha Bryana Petersona pro mne znamená mnoho. Autor
mi pomohl uvědomit si proč mne fotografování zblízka
poslední dobou tak láká. Kniha je další ukázkou
geniality Bryana Petersona nejen jako fotografa, ale
i jako publicisty a pedagoga v jedné osobě.
Pečlivě vyvážený poměr textu a obrázků,společně s
pečlivým výběrem obrázků, umožňují čtenáři prožívat
dobrodružství krásy světa viděného zblízka.
Po prostudování knihy jsem nevydržel a do svého
webového portálu
www.akamonitor.cz jsem zařadil nový odborný
weblog, věnovaný Close-Up fotografii
http://close-up-photo.akamonitor.cz.
Obsah knihy a autorem zvolené pojetí tématu, si
dovoluji prezentovat volně uspořádaným souborem
vybraných citátů z textu knihy.
Zde jsou hlavní myšlenky
autora, tak jak jsem je zaznamenal a vybral:
---
Všimli jste si, že v názvu této knihy chybí slovo
makro? Je pro to velmi jednoduché vysvětlení.
Výraz makro je odvozen od řeckého slova makros,
které znamená velký nebo dlouhý. Objekty pořízené
makroobjektivy se na filmu nebo digitálním senzoru
jeví jako „velké“.
---
Technicky vzato se makrofotografie definuje jako
fotografie, která zobrazuje fotografované téma v
životní nebo nadživotní velikosti (jde tedy o 1x
zvětšení a větší). Za skutečné makro snímky je možno
považovat ty, které byly zaznamenány v 1x či větším
zvětšení. K tomu musím dodat, že cokoliv menšího než
1 x zvětšení by mělo být - a také je - definováno
(jak mnou, tak i ostatními fotografy) jako
close-up fotografie,
tedy fotografie pořízené zblízka či fotografie
detailů, chcete-li, a nikoliv jako
makrofotografie.
---
Pokud ve světě fotografováni zblízka existuje
nějaká konstanta, dá se vyjádřit následujícími
slovy: Květiny jsou jako vločky sněhu;
neexistuji dvě, které by při pohledu skrze
jakoukoliv kombinaci vybaveni pro fotografování
zblízka byly navlas stejné.
Čím kratší bude vzdálenost, z níž na daný objekt
budete ostřit, tím více toho odhalíte a uvidíte. A
jsou to právě tyto pohledy a odhalení, co z
fotografováni zblízka dělá tak silnou a návykovou
„drogu", jež chytne a nepustí.
Pocit blízkosti nemůžete zakusit jinak, než když to,
co fotografujete, bude přímo před vámi, takřka přímo
pod nosem. Detailní záběr nebo makrofotografie
nebude mít nikdy takový dopad a účinek, jaký si
představujete, pokud nebudete s fotoaparátem
blízko, skutečně blizoučko. I přes to, že si
většina začátečníků pořídí makroobjektiv,
mezikroužky, předsádkovou čočku nebo dvojnásobný
telekonvertor, jejich snímky stále vyjdou naprázdno.
Proč? Důvodem je skutečnost, že nevidí - opravdu
nevidí - že to, co fotografují, se nedotýká
(nebo se téměř nedotýká) okrajů snímku.
Blízké setkání s předmětem na snímku začíná až
tehdy, když se fotografovaný předmět dotýká okrajů
snímku, a o opravdu intimní setkáni půjde,
jen když se k němu přiblížíte ještě více - pokud
budete chtít a pokud k tomu máte vhodné vybavení.
---
Většina snímků v knize není skutečnými
makrofotografiemi. Velikost u většiny z nich se
pohybuje mezi 1/2 až 1/10 skutečné životní
velikosti. U některých je zvětšení i nicotné,
odpovídající 1/20 skutečné velikosti! Tyto snímky
jsou tedy detaily, záběry fotografované zblízka,
tedy to, co se v angličtině označuje jako close-up
fotografie. Přesné to je důvod, proč jsem v názvu
knihy nepoužil slovo makro. Fotografie detailů, ono
fotografování zblízka má daleko širší záběr.
---
Malá vzdálenost mezi fotografovaným předmětem
a fotoaparátem nutná v makrofotografii je bezpochyby
naprosto odlišná od té, kterou potřebujeme
při fotografování „normálních" scén, především co se
týče výběru clony a z ní plynoucí hloubky ostrosti
snímku. To mě přivádí k
prvnímu optickému zákonu, který byste se
měli naučit: Čím menší je vzdálenost, z níž ostříte
na daný předmět, tím menší bude hloubka ostrosti. To
je pro nás dobré i špatné. Je to výborné tehdy, když
si chcete něco prohlédnout hezky zblízka, špatné v
případě, že potřebujete, aby vše bylo opravdu ostré.
Když fotografujete z velké blízkosti, hloubka
ostrosti je vždy malá. a proto dosáhnout toho, aby
bylo vše ostré, je náročné a ne vždy možné.
---
A ještě k tomu je hloubka ostrosti u makrosnímků
rozložena jinak než normálně: u fotografií
zblízka je hloubka ostrosti rovnoměrně rozložena
před a za fotografovaným předmětem, jinak říceno:
polovina hloubky ostrosti bude před a polovina za
objektem. Y běžné fotografii velmi přibližně platí
ta že hloubka ostrosti ie rozložena tak, že před
fotografovaným předmětem je její třetina (menši
část), za nim pak zbylé dvě třetiny (větší část).
Tuto skutečnost je nutno vzít v potaz při
rozhodováni o tom, kam zaostřit.Bezpochyby jste už
zjistili, že při fotografování maker může i drobný
posun v úhlu záběru dramaticky změnit zaostření. A
to samozřejmě ! může i volba clony. Z toho důvodu
bych rád vyjasnil jednu věc:
Existuje správná expozice a také kreativně
správná expozice. Pokaždé, když
fotografujete - ať už jde o detailní záběry či
nikoliv nabízí se vám přinejmenším šest možných
kombinací clony a expozičního času, jež na
snímku vyjdou jako správná expozice. Ovšem jen
jednu, možná dvě takové kombinace, lze označit za
kreativně správnou expozici.
---
Kromě malé hloubky ostrosti, kterou jsou detailní
záběry pověstné, existuje při fotografovaní maker či
fotografování zblízka další fenomén, o němž
fotografové buď nevědí, nebo ho přinejmenším dost
často nevyužívají. Reč je zde o tom, co se nazývá
odlesky, nebo přesněji zrcadlové odlesky.
Nejčastěji je možné je vidět jako rozostřené
šestiúhelníkové skvrny v popředí či pozadí mimo
hloubku ostrosti a objevují se, když pořizujete
záběry zblízka objektu obklopeného výraznými jasnými
body. Dokonalým příkladem případu, který vám na
snímku dá tyto odlesky, je orosený list trávy mezi
spoustou jiných orosených listů, co se koupou v
jasném ranním protisvětle.
Výskyt odlesků je zapříčiněn jediným nebo několika
koncentrovanými zdroji světla, jež jsou součástí
celkové kompozice snímku a na které není zaostřeno.
Tyto světlé skvrnky na sebe berou podobu tvaru
clonového otvoru. Je-li tedy objektiv málo
zacloněný, lesklé jasy budou mít téměř kruhový tvar.
Pakliže však objektiv zacloníte více, lesklé jasy
budou více připomínat šestiúhelník, čímž budou
reflektovat tvar zmenšeného clonového otvoru.
---
Zarámování fotografovaného předmětu ostatními
skladebními prvky snímku je jednou z
nejopěvovanějších fotografických I technik. Je-li
tento efektní a kreativní přístup uplatněn ve
fotografiích detailů, rám bývá často tvořen
rozostřeným popředím, někdy také doplněným
rozostřeným pozadím. Pokud je hlavní objekt snímku,
na který je zaostřeno, obklopen neostrými tvar)' a
neurčitými barevnými skvrnami, vynikne jeho vizuální
váha a
jeho význam bývá vyzdvižen na úroveň téměř
zbožštění.
---
Jak budete prozkoumávat víc a víc svět fotografováni
zblízka, tím více si uvědomíte, jakou roli v
těchto snímcích hrají textury. Na snímku múze
být i jen samotná textura nějakého předmětu: zboku
osvětlená hrubá kúra stromu nebo naopak jemné
okvětní plátky růže. Textura však múze být velmi
působivým pozadím, Jež dá vyniknout hlavnímu tématu
snímku. Za vynikající cvičení, jakým se naučíte
poznávat textury a jejich roli ve fotografiích
detailů, považuji hodinu strávenou fotografováním
jediného předmětu - květu jediné žluté sedmikrásky,
golfového míčku, lahvové korunky či zátky nebo třeba
stvolu pšenice. Umístěte vámi zvolený předmět na
nějaké pozadí s texturou a snažte se, abyste měli
snímek plný obojího
Svět fotografií pořízených zblízka nabízí
přehršel snímků zobrazujících textury: ptačí
pírka, lidská kůže, zvířecí srst, dřevo, kameny,
písek, listy, trny, nejrůznější lesní bobule a
plody, rozbité sklo, led, mráz nebo dokonce třeba
žabinec na rybníku. Jsou to právě textury, co na
fotografii pořízené z velké blízkosti nejvíce
probouzí naše smysly, a
je lhostejné, zda tytu textury vnímáme jako měkké či
tvrdé, jemné ci hrubé, tlumené či ostré nebo třeba
teplé či studené.Abychom tedy byli schopni texturu
na fotografii zobrazit - a aby divák „cítil
fotografovaný objekt musíme zapomenout na to staré,
dobře známě přísloví, jež říká, že „méně je více“, a
řídit se příslovím novým: Vice je více.
Všechna intimní setkáni jsou o blízkosti, o
schopnosti dostat se blízko, velmi často blíže, než
byste si možná mysleli, že je vůbec možné.
---
Jedním z důvodů, proč v názvu této knihy slovo makro
nenajdete, je, že v ni naleznete poměrně rozsáhlé
pojednáni o fotografování detailů širokoúhlým
objektivem.
Fotografování detailů hodně zblízka širokoúhlým
objektivem stojí za vyzkoušení - zjistíte,
proč většina fotografů tyto objektivy k
fotografování detailů nepoužívá, ale také proč by je
ve větší míře jako nástroje pro fotografování
zblízka používat měli. V mnoha ohledech je svět
detailů fotografovaných širokoúhlými objektivy'
velmi zajímavá, slibná, málo probádaná oblast ve
srovnání s tím, co běžně spojujeme s „normálním“
fotografováním zblízka
Jednou z největších výhod širokoúhlých objektivů
proti teleobjektivům a makroobjektivům je
schopnost obsáhnout daleko, daleko širší úhel
záběru, a přitom stále dosáhnout řekněme osobního a
intimního zobrazeni fotografovaného předmětu. Sila
širokoúhlého objektivu spočívá v tom, že přímo
nabízí pohled na často výrazně rozsáhlejší popředí a
větší hloubku ostrosti, než byste kdy mohli mít při
fotografováni s teleobjektivem. Což stoji za to
zvážit v případě, že chcete, aby byl snímek detailu
zasazen do prostředí například houba na pozadí
blízkého lesa (oproti samotné houbě v podstatě bez
pozadí).Vyvinout v sobě schopnost „vidět širokoúhle"
není tak složité, jak byste si možná mysleli. Jde
jen o to, abyste skutečné pochopili. proi širokoúhlé
objektivy „všechno zmenšuji a
oddaluji" což je právě ta často slýchaná stížnost na
ně. To, proč se tak děje, je přesně důvod, proč
byste je měli používat při fotografováni detailů a
zblízka, širokoúhlé objektivy takříkajíc „vytlačují“
vše z fotografované scény do pozadí, neboť
očekávají, že vy umístíte něco velmi důležitého do
prázdného prostoru v nejbližším popředí.
---
Nebudu zastírat, že spousta vědy kolem fotografie
mi uniká. Vím o četných debatách, které se vedou
na ne j různějších fotografických fórech po celém
světě a v nichž se jejich účastnici baví o vědeckých
a mechanických aspektech fotografie, ale já jim
většinou moc nerozumím a téměř nikdy do nich
nepřispívám. O mých fotografiích rozhoduji v
první řadě mé oči, takže jakmile přiložím oko k
hledáčku, jediné, na co se
soustředím, je povedená a
zajímavá fotografie.
A pořízeni takové
fotografie povětšinou závisí na porozuměni
následujícím základním věcem: znalosti expozice,
vizi, jíž bude vyhovovat použitý’ objektiv a ochota
vyzkoušet různé úhly záběru a zvážení nejrůznějších,
možných i nemožných kompozičních schémat.
---
Vydání českého překladu knihy Bryana Petersona je
dalším cenným příspěvkem ZonerPressu do pokladnice
fotografické literatury. Knihu vřele doporučuji
všem, kdo touží po nových poznatcích a nových
nápadech.
doc. Arnošt Katolický,
27. září 2011.
|
