Knihu vydala Grada Publishing, a.s. - První vydání, Praha 2011

Podle anotace, zveřejněné na webu GRADY, má kniha za cíl prezentovat komplexní přístup k agilnímu a štíhlému (Lean) provozu a údržbě, který je postaven na zkušenostech z denní praxe. Tímto l přístupem pokrývá nejen provoz, podporu a údržbu, ale je zaměřena i na  proces vývoje IS a IT služeb, organizační strukturu a řízení organizace či způsob uzavírání a formu kontraktů. Problematika je popsána pomocí principů, praktik, doporučení a příkladů z praxe, nechybí ani konkrétní implementační postup a budoucí trendy.

Ve stručnosti řečeno, odpovídá kniha na následující tři hlavní otázky:
- Jak efektivně dodávat a provozovat IT.
- Jak IT více propojit s podnikáním a také je měřit z pohledu podnikání.
- Jak zvýšit kvalitu, spokojenost zákazníků a pracovníků bez nutnosti vysokých finančních investic.
Celý obsah knihy je rozdělen do 6-ti velkých částí:
- Definice pojmů, současný stav provozu, údržby a podpory IS
- Agilní a štíhlý provoz a údržba IT systémů
- Měkké aspekty provozu a údržby
- Prostředí a celkový obraz
- Praktická implementace agilního a štíhlého provozu a údržby
- Podpora nástroji a budoucí vývoj

Pro přiblížení autory zvoleného přístupu k tématu uvádím vybraná dílčí témata, která mne nejvíce zaujala:
- Informační systém versus IT služba
- Metodiky, postupy, standardy
- Principy agilního a štíhlého provozu a údržby
- Riziky řízený přístup
- Podnikové scénáře
- Neustálá integrace (Continuous Integration)
- Techniky pro odstraňování závislostí v kódu
- Anti-vzory architektury
- Typologie osobnosti MBTI
- Oběd: sdílení a sonda do stavu týmu
- Shrnutí problematiky agilních kontraktů
- Liché iniciativy managementu pro zlepšení kvality
- Jak na implementaci agilního a štíhlého provozu, údržby a podpory v praxi?
- Příklad implementace postupu – případová studie
- Příklad převzetí IT služby – případová studie ..
- Ověření přístupu (verifikace a validace)
- Formální expertní systém
- Budoucí vývoj v oblasti provozu a údržby
- Pojmy a architektura pravidlových systémů

Kniha se zabývá problematikou provozu, podpory a údržby rozsáhlých informačních systémů IT služeb. Autoři v ní představují problémy současného provozu a údržby a jejich dopad na podnikání. Význam tématu odvozují m.j. o skutečnost, že pole průzkumů přibližně 70 % IT rozpočtů je utraceno za provoz a není jasná vazba mezi provozovanými 1S, IT službami a podnikáním. Narůstá komplexnost IT systémů a IT infrastruktury. Jedním z důvodů poměrně častého neúspěchu současných převažujících přístupů je podle názoru autorů jejich přílišná procesní orientace, opomíjející lidskou přirozenost, chování a osobní potřeby účastníků. Jako alternativu k existujícím přístupům představují autoři přístup založený na agilních a štíhlých principech a praktikách, presentovaný včetně doporučeného implementačního přístupu. Tento přístup vychází z kognitivních věd a z pochopení přirozeného chování člověka, stejně jako z úspěchu agilních a štíhlých (Lean) metod v IToblasti během posledních deseti let. Jako součást představeného přístupu autoři uvádějí také jeho existující omezení, rizika a výsledky pilotních implementací . Klíčem a největším rizikem přístupu je pochopení principů v pozadí, motivace a potřeby osob zúčastněných na projektu a jejich napojení na cíle projektu/služby a organizace. Podle zkušeností autorů pouhé následování představených praktik nepřinese očekávaný výsledek.

Kniha je orientována prakticky, to neznamená, že by opomíjela vybrané teoretické partie, především upřesnění pojmosloví. Autoři upozorňují hned v úvodu na skutečnost, že pojmy IT systém, informační systém a také IT služba nejsou  synonyma, mají své definice a rozdílný význam, který v jednotlivých kapitolách vysvětlují a upřesňují. Pro pochopení aplikace principů agilní a štíhlé podpory a údržby přibližují autoři koncept a princip IT služeb, jelikož k němu v dnešní době směřují i interní poskytovatelé IT. Dále se věnují vymezením kontextu a základních pojmů v oblasti provozu, podpory a údržby IT systémů. Představují základní aspekty a problémy současných postupů a také postupy samotné.

Autoři vysvětlují základy týkající se ITSM, vazbu na standardy, co ITSM a ITIL‘ popisuje a co ne, představují stručně základní procesy ITSM.
Podrobně se autoři věnují situaci v oblasti standardů, procesů, metodik a přístupů k provozu, podpoře a údržbě informačních systémů a IT služeb.
V této souvislosti formulují autoři své výhrady, odkazují na slabiny plynoucí z procesní orientace, která, podle jejich názoru, opomíjí lidský aspekt, prostor pro kreativitu a učení, vlastní způsob vykonávání práce  a také z formy a množství doporučené dokumentace, kde je podle jejich názoru situace stejná, jako tomu bylo v případě vodopádového přístupu ve vývoji softwaru v 80. letech minulého století.  Existence mnoha různých metod, standardů či frameworků, podle autorů, znesnadňuje jejich čitelnost, využitelnost a relevantnost.

Jednou z hlavních výchozích myšlenek přístupu navrženého týmem kolem autorské dvojice, je poznatek, podle kterého udržovat špatně navržený a těžce rozšiřitelný systém je velmi náročné, chybové a drahé, proto je pro samotný provoz a údržbu nejdůležitější již vývoj informačního systému či IT služby s cílem snadné změny a rozšiřitelnosti –jednoduše řečeno jeho vhodná architektura. Proto považují za nezbytné propojení vývoje, provozu a údržby již v této fázi. Principy a praktiky, jak zefektivnit provoz a údržbu IT systémů, jsou červenou nití většiny kapitol knihy.

Jádro knihy tvoří kapitola věnovaná tématu: Agilní a štíhlý provoz a údržba. V této kapitole autoři představují čtenářům principy a techniky, které mohou pomoci stávajícím týmům se stávajícími nástroji zefektivnit jejich práci, zvýšit motivaci a také zaměřit se na proaktivní činnosti a lepší propojení s podnikovými procesy zákazníka. To znamená dosáhnout levnější a proaktivní provoz a údržbu existujících IT systémů, což v důsledku znamená nižší náklady na neopakující se incidenty, jejich menší dopady, plánování změn a jejich testování, snížení nepochopení zadání ze strany uživatelů a řešení dalších problémů shrnutých v předchozí kapitole.  Motivaci pro tuto kapitolu vidí autoři ve využití stávajícího lidského potenciálu a dostupné nástroje. Navrhované principy a techniky umožňují výrazné zlepšení chodu IT služeb a IS bez nutnosti velké finanční investice. Je dodáno upozornění: „aplikace principů v praxi však vyžaduje investici každého z nás, chuť měnit systém a sebe, což je samozřejmě těžší, než nákup nového nástroje“.
Za kritické faktory úspěchu svého návrhu považují autoři chuť lidí na sobě pracovat (motivace), podporu vedení a také vedení a podporu uvnitř týmu (vůdcovství, anglicky leadership). Proto v několika místech knihy představují autoři velmi opomíjenou oblast měkkých dovedností.

Návrhy vycházejí z podmínek a zkušeností menší české firmy, mezinárodní distribuované korporace i univerzitního IT oddělení. Ne všechny typické situace ze života čtenáře budou proto pokryty a ne všechna řešení budou fungovat stejně. Jelikož budeme diskutovat hlavně principy, je jednoduché tyto aplikovat v různých specifických podmínkách.

Za velmi zajímavou a užitečnou část knihy považuji pojednání na téma „riziky řízený přístup“.
Většina týmů provozu a údržby bude podle očekávání autorů knihy pravděpodobně trvat na tom, že v provozu a údržbě již žádná velká rizika nehrozí, jelikož byla snížena či úplně odstraněna v průběhu implementace řešení. Jediným rizikem je z jejich pohledu možná ztráta této služby z důvodu ukončení provozu. Realita je taková, že riziky řízený přístup při vývoji IT služeb/IS je stále něco nového a výsledkem jsou často technologická či integrační překvapení na konci projektu, ztráty dodavatelů či úplná selhání z důsledku neidentifikovaných a neřízených rizik. Proto považují autoři za nutné pamatovat na rizika i při provozu a údržbě, jelikož je běžné, že se v této fázi musíme potýkat jak s důsledky neřešených rizik ve fázi vývoje a integrace IT služeb/IS, tak nově se objevujících. Jako zdroje nových rizik uvádějí autoři:
- rychle se měnící trh a jeho požadavky vyžadují rychlé dodávky a změny IT služeb;
- nové funkčnosti či opravy chyb (obecně jakékoli zásahy do kódu);
- nové příležitosti podnikání (nové produkty, výrobky, služby, trhy,…);
- zákony a vyhlášky ministerstev, které je nutné implementovat;
-nově zaváděné technologie ITsIužeb/IS (navržená architektura, rozhraní na externí systémy, použití nových technologií a nové služby, které je nutné integrovat);
- členové týmu (jejich znalosti, fluktuace, motivace);
- další zdroje, kontrakty, závislosti a omezení projektu/provozu.

Cíl vidí autoři ve snížení rizika služby/projektu na akceptovatelnou úroveň (abychom předešli finančním ztrátám, zpožděným doručením, problémům s kvalitou), počítat s fakty, omezeními (technologické omezení, mladý tým, tvrdý termín) a podle nich organizovat a plánovat službu/projekt.

Nepochybuji o tom, že většina zkušených čtenářů uvítá úvahu Na téma „agilní dokumentace“.  Svůj osobní názor na toto téma vyjadřuji v závěru recenze. Akční přístupy vyžadují dokumentaci převážně ve formě dokumentů a vizuálních modelů a to buď ve formě elektronické, nebo tištěné. Pro různé typy dokumentace existují podpůrné CASE nástroje automatizující a urychlující aktivity v různých fázích životního cyklu informačního systému či IT služby. V této souvislosti autoři výrazně zdůrazňují výhody t. zv. „spustitelné dokumentace“.
Cituji: „Smyslem spustitelné dokumentace je minimalizace neproduktivních činností. Pokud je dokumentace spustitelná a zároveň vytváří kód, nebo ho zároveň umožňuje testovat, vytváříme či upravujeme změnou dokumentace zároveň i výsledné řešení, výsledný nasaditelný produkt. Díky tomuto propojení redukujeme neproduktivní činnosti při vývoji a navíc je dokumentace a zdrojový kód v mnohem větší shodě, než při nutné manuální synchronizaci změn, na kterou většinou není čas. Čím větší je shoda dokumentace s nasazeným zdrojovým kódem a nastavenou konfigurací, tím větší je její využití v provozu a údržbě.“

Četné podkapitoly knihy se zabývají principy a praktikami, které nám pomohou zlepšit existující způsob práce v provozu a údržbě komplexních IT služeb a informačních systémů. V oblasti tvorby, provozu a údržby IT systémů je sdílení zkušeností a doporučení možné pouze na abstraktní úrovni vzorů, principů a praktik. Proto přísluší významné místo kapitole představující existující vzory a anti-vzory v relevantních oblastech IT. Oblasti, které se týkají provozu a údržby, jsou procesní způsob práce, struktura a organizace zdrojových kódů aplikací, jejich architektury a také způsob řízení. Z textu je zřejmé, že existující vzory a anti-vzory popisují mnohdy stejný problém a řešení jako autory představené principy a praktiky. Za přínos svého přístupu považují autoři spíše zaměření na řešení aktuálních potřeb a problémů, tj. aplikace agilních a štíhlých principů v jiné oblasti, poskytnuti kompletního frameworku v kontextu celého životního cyklu (optimalizace celku), který obsahuje praktiky, měření a implementační postup. Svůj přinos vidí v definici principů agilní údržby a způsobu jejich aplikace v praxi. Autoři sami označují  tento za holistický pohled zaměřený na disciplínu řízení a inženýrské disciplíny, jenž je výsledkem praktických zkušeností obsahující prvky systémového myšlení agilních a štíhlých přístupů. Podle názoru autorů jsou vývoj, provoz, údržba a podpora IT systémů inženýrské disciplíny následující formální procesy. Za velmi důležitý aspekt tvorby a údržby IT systémů považují autoři komunikaci. Lidé jsou různí, každý máme jiné cíle a také jinou motivaci ke kvalitní práci. Proto považují autoři za nezbytný předpoklad kvalitního působení v dané oblasti znalost základních aspektů z oblasti fyziologie, psychologie, definice a tvorby týmů, vůdcovství či typologie. Cílem jedné z kapitol je jejich přiblížení v kontextu vývoje provozu a údržby IT systémů.

Jedním z problémů tradičních přístupů, je podle názoru autorů opomenutí lidského faktoru při doporučeném způsobu provádění denních činností, ale také při zavádění procesu provozu a údržby, jinými slovy při implementaci změny. Měkké aspekty jako je vůdcovství, motivace či emoční inteligence EQ jsou už z definice vágní a lidé o nich mají často různé představy. Lidé pracující v IT jsou z velké většiny univerzitně vzdělaní technici se znalostmi přírodních věd jako je matematika, fyzika či kybernetika (vyznávající měřitelnost, testovatelnost a dokazatelnost). Téměř nikdo však neabsolvoval v rámci svého vzdělání žádné přednášky s tématikou psychologie, sociologie, komunikace, motivace či vůdcovství. Motivace vyjadřuje , podle názoru autorů knihy, hybné síly chování.

Za problémy tradičních přístupů považují autoři:
- Opomenutí lidského faktoru při doporučeném způsobu provádění denních činností, ale také při zavádění procesu provozu a údržby, jinými slovy při implementaci změny.
- Slabší podpora a popis zavedení formálních standardů a doporučení (např. [ISO], [IEEE], [ITIL]) do praxe.

Každý přístup a jeho implementace je změnou, proto zde představený přístup respektuje lidskou přirozenost, což znamená, že pro vytvoření navrhovaného netradičního přístupu bylo třeba vycházet z poznatků kognitivních věd, respektovat je a využít jich. Nezbytnou součástí každého postupu by také měl být popis jeho uvedení do praxe, průvodci a anti-vzory, aby se předešlo typickým chybám a nesprávnému výkladu. Autoři se tímti principem řídí a proto popisují detailně, jak postupovat při implementaci daných agilních principů a praktik v IT službách, informačních systémech a projektech.

Náklady a rizika související se zvoleným přístupem autorů knihy.
Každý způsob práce má svoje plusy, mínusy a kritické faktory úspěchu. Námi definovaný agilní a štíhlý provoz, podpora a údržba IT služeb není výjimkou. Existující náklady a rizika se dají shrnout do následujících bodů:
- nutnost podpory implementace zkušenou osobou (mentorem, koučem, externím konzultan- ! tem, zkušeným architektem, projektovým manažerem či jinou interní rolí interní rolí);
- připravenost prostředí a členů týmu na změnu;
- velmi nízké náklady na tuto změnu;
- Dočasný pokles produktivity týmu.

Pro podporu rozhodovacího procesu ne-expertů, definují autoři  rozhodovací proces, podpořený vytvořeným formálním nástrojem, který využívá přirozeného jazyka. Tento formální nástroj pomáhá v úvodní fázi s identifikací problémových oblastí a vhodných praktik na základě symptomů projektu či organizace. Pro správný návrh rozhodovacího nástroje musíme definovat rozhodovací proces, vstupní a výstupní údaje, bázi dat a pravidla. Simulování rozhodovacích procesů se vyznačuje těmito zvláštnostmi:
- Rozhodování se neopírá pouze o analytické informace, ale v převážné míře o znalosti, reprezentované poznávacím procesem a procesem abstrakce,
- Rozhodnutí lze uskutečnit více různými přístupy v závislosti na tom, kolik jednotlivců je bude posuzovat.
Je velmi obtížné výstižně formulovat algoritmus postupu rozhodování.
Abychom mohli identifikovat strukturu rozhodovacího procesu, a tím vytvořit předpoklady pro nalezení efektivních postupů pro jeho algoritmizaci, doporučují autoři zabývat se rozhodovacími procesy z širšího a zejména metodologického hlediska. Jedním z charakteristických rysů rozhodovacích procesů je skutečnost, že často pracují s neurčitou (ale kvantitativní) informací, což mnohdy vyplývá z toho, že vstupní veličiny těchto procesů zadává člověk na základě svých odhadů, zkušeností, svého názoru atd.

Za nedílnou součást existujících postupů považujíc autoři jejich rozvoj a podporu budoucích potřeb.  Poslední kapitola knihy obsahuje shrnutí moderních přístupu  a možných budoucích směrů provozu a údržby v oblasti technologií a postupů. Podle autorů  je pravděpodobně nejblíže využití v oblasti provozu cloud přístup, který a je v knize i částečně prakticky diskutován. Při tom upozorňují na to, že každý směr má nějaké omezení  a každý z nich využívá jinou myšlenku, resp. tvoří jinou část celkové komplexní domény provozu a údržby komplexních 15 a IT služeb.
Všechny tradiční přístupy, představené v knize, jsou podmíněny nákupem či využitím nových nástrojů, technologií, systémů nebo služeb, na rozdíl od přístupu,  prezentovaného v této knize, který se zaměřuje na způsob organizace, provádění a řízení práce se snahou využít existujících nástrojů, zdrojů a pracovníků k dosažení lepších výsledků. Představený postup je zaměřen spíše na měkké aspekty a dovednosti účastníků procesu a na pracovní postupy, spíše než na nástroje a systémy.

Kniha je velmi komplexním pohledem na mimořádně aktuální problematiku praktické informatiky. S většinou názorů autorů plně souhlasím. Jediný názor vyjádřený v knize bych doporučoval ještě podrobit diskuzi. Jde o údajný přílišný akcent na procesní organizaci, jako údajného hlavního viníka současných problémů s účinností existujících přístupů k racionalizaci v oblasti provozu a údržby IT. Dovoluji si doporučit upřesnění: podle mého názoru nejde o procesní organizaci samu, ale o její projevy v dokumentaci, kterou, v souladu s autory považuji v mnoha směrech za přebujelou a málo racionální, což ve svém důsledku v řadě případů snižuje jinak pozitivní potenciální přínos procesní organizace.

V kontextu implementace zmiňují autoři knihy jeden zásadní fakt. Cílem agilního a štíhlého provozu a údržby není implementovat nový postup, tento postup je pouze prostředkem k ustavení prostředí pro udržitelné doručování kvalitní (naplňující potřeby a očekávání uživatelů) IT služby, zidentifikovat a odstranit problémy v jakékoli rovině podnikání zákazníka a IT služby (organizační, provozní, technické, lidské).

Na závěr své knihy vyjadřují autoři přesvědčení, že jimi představený přístup, principy a praktiky a také způsob jeho implementace,  pomohou při řešení problémů provozovaných IT služeb a informačních systémů. Autoři v knize odkazují na webový zdroj www.differ.cz, kde jsou jednotlivá témata, zahrnutá do knihy, průběžné diskutována a publikována.
Knihu vřele doporučuji všem náročnějším čtenářům, kterým kniha může nahradit řadu často navzájem nekompatibilních pojednání na dané téma. Po prostudování knihy čtenáři bezesporu usoudí, že  investice do nákupu této knihy byla velmi dobrou investicí s vysokou mírou návratnosti.

doc. Arnošt Katolický,
12. prosince 2011.